Velička hned na úvod zdůraznil, že si pod pojmem vlast nepředstavuje to, co mu vnucovali ve škole. On vlast vnímá jako území, kde žije on sám, ale kde žili i jeho předci. Na tomto území žije celá řada etnik, která vzala tuto vlast za svou, a společně utvořili národ. Nehraje přitom roli, jestli lidé žijící na daném území mluvili česky nebo německy. Lidé žili na stejném území a společně ho chápali jako své. Dnes je podle Veličky problém v tom, že se třeba na středních školách příliš nemluví o českých spisovatelích píšících německy. „Němečtí spisovatelé jsou tabu,“ posteskl si Velička.
Pozná se národ podle společného jazyka?
Krystlík dodal, že Češi považovali za svou vlast celé území českého státu, a kvůli tomu v minulosti naráželi na představy sudetských Němců. „Němci si pod tím představují většinou oblast mnohem menší. Buď nějakou oblast, horské údolí, vesnici, kus města, nebo dokonce i jednu ulici. To dokazují i německé lidové písně. To je dnešnímu Čechovi naprosto cizí,“ poznamenal Krystlík.
Historik také připomněl, že si polská menšina žijící u nás v řadě obcí prosadila dvojjazyčné nápisy, na základě práv menšin, zatímco Němci se o něco podobného raději nepokoušejí. Češi mají problém také v tom, že nejsou tolik zemskými patrioty. Naproti tomu Slezané se považují za zemské patrioty a není pro ně důležité, jakým jazykem mluví.
Velička má za to, že by rozhodujícím znakem pro národ neměl být jazyk. Krystlík dovysvětlil, že na západ od Rýna existovala ve společenstvích dohoda, že se podřídí společnému jazyku a utvoří společný národ. Na východ od Rýna to ale bylo jinak. Lidé prý kladli větší důraz na rodinu, klan, a pak tedy národ. František Palacký podle Krystlíka udělal chybu, když v revolučním roce 1848 prohlásil, že české země patří pouze jazykovým Čechům. „A tím byla odstartována roztržka,“ podotkl publicista. Přitom celá odvětví dlouho neměla odborné české názvosloví.
Kdo je tedy vlastně Čech?
„Etnický Čech, to je etnikum, které se snaží vyjít za dobře s každým, to je můj osobní názor,“ uvedl Velička. Ukázal to na příkladu změny režimů, kdy se nadpoloviční většina národa snažila přizpůsobit se novým podmínkám. Kdyby prý v naší zemi přistáli Marťani, budou se jim Češi snažit přizpůsobit.
Publicista Krystlík však pro dokreslení uvedl, že Čechům bylo od doby českého národního obrození vštěpováno, že všichni Češi jsou stejní. A tuto informaci si prý v sobě neseme dodnes, což se projevuje na poměrně silném požadavku rovnostářství, které přetrvává dodnes. „Představte si, že je faux pass být úspěšný a mít majetek. To je ten princip, když soused má kozu a já ji nemám, tak si přeju, ať jemu chcípne,“ prohlásil historik.
Velička má za to, že národní obrození se inspirovalo Velkou francouzskou revolucí, která měla hluboké socialistické základy. Inspirace Francií se prý projevuje dodnes, např. v českém soudnictví. „Každý správný národ má vědět, kdo jsou jeho elity,“ pokračoval Velička. Do toho ale znovu vstoupil Krystlík a poukázal na to, že v rovnostářské společnosti elity příliš uznávány nejsou. To se projevuje i na tom, že za české elity považuje především spisovatele, kteří tedy rozvíjeli jazyk. „Elity Čech uznávat nebude,“ zdůraznil Krystlík.
Klaus jako představitel elit
Velička v této souvislosti zmínil Klause. Jeho považuje za představitele elity a lidé ho zašlapávají do země. Krystlík však Klause za představitele elit rozhodně nepovažuje. „On měl jedinou pravdu, a to o globálním oteplování,“ zmínil historik. Problém je už v tom, že Češi dlouho nepovažovali určitý stát za svůj, naučili se obcházet různé zákony a krást, a to i navzdory tomu, že tím okrádají i sami sebe.
„Národní cítění v Čechách vždycky bude falešné,“ prohlásil razantně Velička. A to proto, že Češi vnímají národ na jazykové bázi, což v našem prostoru podle Veličky není správné. Krystlík navíc upozornil, že Češi rozlišují příslušnost k národu i podle barvy pleti. Vietnamec z tohoto pohledu není správný Čech, Rom není správný Čech. Tenhle pohled je přitom jednoznačně špatně.
V pořadu navíc padlo, že Češi jsou mentalitou nejblíže sudetským Němcům, pak Rakušanům a nakonec Bavorům. Slováci jsou nám prý relativně vzdálení. To je vidět i na severu Čech, kde došlo právě na vysídlení sudetských Němců. Lidé, kteří na tom území žijí dnes, nemají k této oblasti skutečný vztah. Proto tam také jsou sociální a další problémy. Tak to alespoň vidí Radek Velička. Historik Krystlík má za to, že Češi trpí určitým komplexem méněcennosti. Vždy měli potřebu vyrovnat se Němcům a ani v jazyce se jim to dlouho nedařilo.
Slovanský Němec
Z úst Radka Veličky také zaznělo, že zahraniční hosté nás vnímají jako poloviční Němce. Řekněme slovanské Němce. Natolik je prý česká a německá mentalita blízká. Češi se tomu ale brání, takže v Evropě zůstávají poněkud osamělí. Krystlík s tím v zásadě souhlasil, ale dodal, že se Češi a Němci liší v pracovitosti. „Němci pracují, i když je nikdo nekontroluje,“ podotkl.
autor: mp
