Krásně opravený kostel v centru městečka, řada rekonstruovaných bytovek, ale také noční kluby, vietnamské obchody a tržnice, nebo budova zřejmě bývalého marketu v poměrně neutěšeném stavu. Takový obrázek skýtá pohraniční městečko Železná Ruda téměř třicet let po pádu železné opony. Místním lidem tato tři desetiletí přinesla radost ze svobody, z možnosti cestování, ale i některá zklamání.
Index piva
„Ekonomický rozdíl mezi námi a Bavorskem, se kterým tady sousedíme, je stále veliký. Mě osobně mrzí, že jsme se za těch třicet let nedokázali více přiblížit,“ říká starosta Železné Rudy Michal Šnebergr. „Já tomu říkám index piva. To používám na vysvětlení. Na německé straně běžně dáme tři eura až tři eura padesát za pivo. Kdežto na české straně, kdyby tady v Železné Rudě stálo pivo dvě nebo tři eura, tak na ně prostě žádný Čech nepůjde. To je příklad toho ekonomického rozdílu,“ dodává starosta.
Otevřené hranice si ale i téměř třicet let po revoluci pochvaluje. „Ten přechod přes hranice je dnes opravdu komfortní. Mladí to považují za samozřejmost, ale my starší si samozřejmě dobře pamatujeme, jak to tady bylo dříve,“ vzpomíná a poukazuje na to, že dnes vlastně, kromě mimořádných událostí, kontroly na hranicích neexistují.
Opravený kostel v Železné Rudě. Foto: David Hora
V ulicích Železné Rudy. Foto: David Hora
Do německých obchodů, ale do českých cukráren
Po sametové revoluci se lidé v českém pohraničí těšili zájmu západních turistů. Někteří sem jezdili tak trochu za senzací, podívat se, jak se vlastně v tom „východním bloku“ žilo a žije. Lákali i možnosti levného nákupu a také česká kuchyně. Zatímco o levnějším nakupování v České republice už dnes nemůže být v podstatě řeč, klasické vepřo-knedlo-zelo přivádí Němce i Rakušany do českého pohraničí dál.
„Po revoluci sem jezdily celé rodiny z Bavorska třeba jen na oběd. Vyplatilo se jim to. Pak to trochu ustalo, ale dnes už je tady zase vidíte. A to hlavně v cukrárnách, těch je tady hodně a jsou pořád plné. Podle vlastní zkušenosti vím, že ty německé zákusky se s našimi nedají srovnat. A taky je tam tohle strašně drahé,“ vysvětluje paní Alena, která se do Železné Rudy přivdala a dodává. „My k nim zase jezdíme nakupovat jídlo a drogerii. To se tam vyplatí. Tady už vůbec nenakupuji. Jen třeba pečivo narychlo, když dojde,“ vysvětluje.
Opravené bytovky ve městě. Foto: David Hora
„Jezdíme nakupovat do Německa. Tam to koupíte levněji než tady a ta kvalita je úplně někde jinde. Takže lidi si nestěžují a rádi si tam dojedou nakoupit,“ říká obyvatel Železné Rudy Miroslav Ševčík.
Nákupy v Německu potvrzuje i starosta. „Nemyslel jsem si před pádem železné opony, že někdy nastane to, že budou víc Češi jezdit nakupovat do Německa než naopak,“ říká s tím, že teď nemluví až tak o penězích, ale o kvalitě.
„U nás je to jinak. Jsme ekonomicky slabší země, a tak tady v českých obchodech mnozí lidé vyhledávají často hlavně levnější věci i na úkor kvality,“ vysvětluje starosta.
Na česko-německé hranici. Foto: David Hora
Za prací se dojíždí do Německa
To, co pád železné opony bohužel do českého pohraničí přinesl, je velká nezaměstnanost. Místní si ale příliš nestěžují. Dokázali si poradit. Mnozí za většími výdělky cestují právě přes hranice. A rozhodně se jim to vyplatí. „Ty bavorské fabriky zaměstnávají stovky, možná tisíce českých lidí. A nejsou to jen fabriky, ale i další pracovní místa, která Češi v Bavorsku získali,“ poukazuje starosta.
„Žil jsem tady už před revolucí a musím říct, že teď je to mnohem lepší. Samozřejmě, ty pracovní příležitosti, kdyby nebylo vedle Bavorsko, tak tady, jak se říká, pochcípáme hlady. Protože ty pracovní příležitosti tady nejsou. Ale zaplaťpánbůh, že tady nejsou, protože to bylo většinou u takových těch složek, kde už dneska by asi nikdo nechtěl pracovat,“ říká s úsměvem Miroslav Ševčík.
I v Železné Rudě se ale přece jen pracovní příležitosti najdou. A to například právě ve zmiňovaných restauracích nebo v cukrárnách.
„My máme dost práce. Protože máme hotel a ještě cukrárnu. Ale jinak místní lidé jezdí hlavně do Německa,“ potvrzuje Lucie Hozmanová.
Dodává také, že co se týče turistů, byla v Železné Rudě po revoluci situace rozhodně lepší. „Teď je to tady samý Vietnamec a ty turisti sem moc nechtějí, protože tady nic není. Dříve sem jezdilo hodně Němců a místní si tak vydělali. Ale už se to zase začíná trochu zlepšovat.“
V ulicích Železné Rudy. Foto: David Hora
Někteří místní starousedlíci poukazují na to, že Železná Ruda měla dříve určité zvláštní kouzlo. Dnes jim vadí hlavně vietnamské tržnice a obchody, nebo i noční kluby. Tento „boom“ tady nejvíc zažívali především právě po roce 1989. Především noční kluby a prostitutky, kterých ještě nedávno postávalo kolem silnic poblíž hranic s Německem i Rakouskem poměrně dost, jsou především starousedlíkům velkým trnem v oku.
„Teď už to není tak hrozné. I tak se to ale stalo jakousi součástí českého pohraničí. Nedělá to vůbec dobrou vizitku o stavu naší země. Mě to osobně mrzí. Ale není to otázkou samosprávy, ale státu, jestli je schopný se s tím vypořádat,“ vysvětluje starosta.
„Ty tržnice jsou už na pohled strašné. Před rokem 89 tady byla nádherná příroda, byl tady klid, všichni jsme se tady znali… Ale tak samozřejmě ty ostnaté dráty, to ne, to už bych určitě nechtěl. Ale víte, tohle mi přijde trochu, jak se říká, ode zdi ke zdi,“ krčí rameny místní starousedlík, který jméno ale do médií prozradit nechce.
„Je mi přes sedmdesát. A mám pocit, že dnes se lidi bojí říct svůj názor stejně jako za komunistů. Ano, i já se vlastně bojím. Nemám zapotřebí se pak tady s někým hádat,“ přiznává důchodce.
Ačkoliv tržnice a noční kluby hlavně starším lidem vadí, předrevoluční „šedivost“ městečka zpátky prý nechtějí.
„Těch tržnic ani těch ‚hampejzů‘ tady zdaleka není už tolik, když se podíváte, tak se to zlepšuje. Ale samozřejmě nám to vadí, zvlášť kvůli dětem,“ říká i Miroslav Ševčík.
„Ta omšelost způsobená tím socialismem byla tragická. Dnes, když se podíváte na stav budov, komunikací, jsme udělali obrovský skok. Bohužel, znovu musím říci, že jsme ten skok nedohnali kvalitou a tou vyšší ekonomickou úrovní,“ říká starosta s tím, že ten stín totalitního režimu, který tady byl tolik let, zde pořád v určitém smyslu přetrvává.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
