Nyní osmasedmdesátiletý důchodce z Batumi patřil k nemnoha občanům Sovětského svazu, kteří se veřejně postavili proti vpádu „bratrských vojsk" v noci z 20. na 21. srpna 1968. V Gruzii byl podle dochovaných záznamů jediný. „Bolelo mě srdce z toho, co se děje rukama mého státu," zdůvodnil Cincadze svůj krok.
O invazi se prý dozvěděl hned v srpnu 1968 ze sovětského tisku a věděl i o protestu „osmi statečných" v čele s Natalijí Gorbaněvskou na Rudém náměstí v Moskvě. Vliv na něj ale prý neměl a jednal ze své vlastní vůle. „Nikdy jsem nepatřil do žádného politického uskupení. Nezajímalo mě, kdo o tom co povídá nebo píše. Chtěl jsem hlavně vyjádřit svůj názor," tvrdí.
Po návštěvě západního Německa napsal Kosyginovi dopis
Cincadzeho „odboj" začal už v roce 1967. O rok dříve navštívil tehdejší pracovník strojírenského závodu v Batumi s gruzínskou delegací západní Německo a na vlastní oči se mohl přesvědčit o rozdílech mezi komunistickým SSSR a Západem. Po návratu sepsal obsáhlý dopis tehdejšímu sovětskému premiérovi Alexeji Kosyginovi, v němž shrnul své názory na budování Sovětského svazu. Jeho kopii poslal také do redakce deníku Pravda.
Po dvouletém marném čekání na odpověď se rozhodl napsat nový dopis. To už bylo po invazi do Československa, a tak do něj promítnul i své kritické názory na tuto událost. „Vyjadřuji svůj rozhodný, rozhněvaný protest v souvislosti s náhlým, sprostým, ničím neodůvodněným vpádem sovětských vojsk na území Československa. Proti nám a proti této věrolomnosti povstal celý svět," uvedl v dopise datovaném k 14. březnu 1970.
Vpádem jsme zasadili ránu přátelství s československým národem
„Naším vpádem na československé území jsme plivli na hroby těch, kteří jsou pohřbeni v Československu. Sami jsme zasadili ránu přátelství s československým národem," napsal na jiném místě listu. „Ano, opakuji, bylo to drzé, divoké, barbarské, bezprecedentní vměšování," sděloval Kosyginovi. Ještě než ale mohl Cincadze tento dopis odeslat, zatkla ho KGB, která na něj nasadila svého donašeče.
Po zadržení skončil na dva měsíce v psychiatrické léčebně v Tbilisi, kde ho lékaři označili za nesvéprávného člověka, který trpí schizofrenií, a poslali ho do zařízení pro duševně choré v Kazani. „Byli tam umístěni političtí oponenti, ale většinou těžcí zločinci. Jednou za osm měsíců se konalo lékařské vyšetření, jehož cílem bylo určit, jestli má být člověk propuštěný, nebo má dál zůstat v ústavu," přiblížil Cincadze.
Diagnóza byla stanovena na příliš vysoké úrovni
Z kazaňské léčebny se dostal až v únoru 1972, ale i po návratu do Batumi musel každý měsíc docházet na psychiatrii na vyšetření. „Po nějaké době už jsem protestoval, nechtělo se mi tam chodit. Odpověď lékařů ale byla, že je to diagnóza stanovená na tak vysoké úrovni, že s tím nic nemohou dělat. Ten proces tak skončil až po rozpadu Sovětského svazu," poznamenal Cincadze, který přijel do Prahy k výročí srpnové invaze na pozvání Knihovny Václava Havla a Ústavu pro studium totalitních režimů.
„Svého kroku nelituji. Vždycky jsem stál za svým názorem," hodnotí zpětně svůj protest rodák z obce Kirnati. Mrzí ho pouze to, že se mu ve vlasti za jeho odvahu nedostalo finančního ani morálního ocenění. V Gruzii jeho příběh podle něj moc lidí ani nezná. To potvrdil i Alexander Chelidze z gruzínské ambasády, která chce na Cincadzeho čin upozornit Tbilisi. „Takové lidi musíme nosit na rukou, protože oni nám ukazují, co je to svoboda," řekl ČTK zástupce gruzínského velvyslance v Praze.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
