V květnu si Fischer pozval Blatného… Akce „odstranění Zemana“ se v Senátu chystala několik měsíců. Dokumenty hovoří

24.10.2021 15:43 | Kauza

Ústavní článek 66. V posledním týdnu se s tímto ustanovením nejspíš seznámili i ti, kteří Ústavu nikdy nedrželi v ruce. Veřejně dostupné dokumenty ovšem dokazují, že v Senátu, který předání prezidentských pravomocí iniciuje, se s jeho použitím proti Miloši Zemanovi pracuje již několik měsíců. Dlouhodobější úvahy senátorů o změně na Hradě se začaly tímto směrem ubírat již v květnu, když na zasedání výboru řízeného Pavlem Fischerem dorazila nečekaná návštěva.

V květnu si Fischer pozval Blatného… Akce „odstranění Zemana“ se v Senátu chystala několik měsíců. Dokumenty hovoří
Foto: Hans Štembera
Popisek: Senátor Pavel Fischer

Anketa

Chcete Pekarovou Adamovou za předsedkyni Poslanecké sněmovny?

4%
93%
hlasovalo: 45682 lidí

Na konci dubna se v Senátu uskutečnila společná tisková konference předsedů senátorských klubů. Senátoři Zdeněk Nytra (ODS a TOP 09), Petr Holeček (STAN), Šárka Jelínková (KDU-ČSL), Václav Láska (SENÁTOR 21 a Piráti) a Jaroslav Větrovský (ProRegion – ANO, ČSSD a nezařazení) vystoupili ve vypjaté atmosféře kauzy Vrbětice.

A té se týkalo i jejich prohlášení. Respektive jednání prezidenta Zemana, který podle nich nejednal v zájmu České republiky.

Předsedové senátorských klubů ohlásili, že „bude provedena analýza jednání a činů prezidenta republiky, a to ve spolupráci se senátním výborem pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, ústavními právníky a dalšími experty“. Poté měl následoval společný a koordinovaný postup při případném podání ústavní žaloby proti prezidentovi. Senátoři avizovali, že konečné rozhodnutí padne v delším časovém horizontu.

K projednání věc dostal senátní Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, kterému předsedá Pavel Fischer. Výbor se sešel dne 19. května.

Jako pátý v jednání byl v 11.30 zahájen bod nazvaný „Vrbětice a dopady na bezpečnost ČR“. Byl projednáván v režimu uzavřeného jednání, takže z něj nebyl zveřejněn zápis.

Pozoruhodná je ovšem už informace, že k jednání o bezpečnosti byl přizván bývalý ministr zdravotnictví Jan Blatný. Kromě toho, že se s projednávanou otázkou zcela míjel odborně, navíc již od 7. 4. nevykonával žádnou ústavní funkci. Nebyl v ní tedy ani v době „kauzy Vrbětice“, která senátory zajímala. Nabízí se otázka smyslu jeho pozvání.

Pro kontext je užitečné připomenout, že ministr Blatný byl v době svého ministrování ve sporu s prezidentem Zemanem kvůli využití vakcíny Sputnik. Senát jej naopak podpořil.

Jeho pozvání ale tehdy překvapilo i novináře. „Senát si mne na jednání pozval a já vyhověl,“ krčil rameny brněnský lékař.

Pozoruhodné vyjádření poskytl pro Seznam Zprávy předseda výboru Pavel Fischer: „Všichni pozvaní mají k tématu co říci, byť se to tak nemusí na první pohled jevit. Je v našem společném zájmu některé záležitosti objasnit – se vší úctou – v Parlamentu, ne v médiích. Ohledně dalších témat nemohu zabíhat do podrobností ani předjímat otázky kolegů ve výboru, pracujeme často s důvěrnými informacemi a společně hledáme cestu. Jako předseda výboru považuji za svou povinnost být předběžně opatrný.“

DOKUMENT ZDE.

Po dvaceti minutách sestavu doplnil ministr obrany Lubomír Metnar a ředitel vojenského zpravodajství Jan Beroun. Pozváni byli i ministr vnitra Jan Hamáček a ministryně spravedlnosti Marie Benešová, kteří se omluvili.

Projednávání bodu skončilo hlasováním, ve kterém všech osm členů výboru hlasovalo pro návrh, jehož text ale vzhledem k neveřejnému režimu není znám.

Bod byl přerušen s tím, že dokončen bude na příští schůzi. Ze tří dalších schůzí byl ale bod vyškrtnut kvůli omluvě pozvaného ministra vnitra Jana Hamáčka.

Jiří Dienstbier se vrací

Dne 16. června se konalo jednání senátní stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury.

O této komisi je třeba říci více. Vznikla v roce 1998, kdy se o její vznik zasadil senátor Petr Pithart. Ten byl také až do konce svého mandátu členem komise. Tajemníkem komise, zajišťujícím senátorům odborné podklady, je po celou dobu její existence Jan Kysela, Pithartův kolega z katedry politologie a sociologie Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Na této katedře působí od konce svých studií a v roce 2011 mu Pithart předal její vedení.

Po Pithartově odchodu určovali duch komise její předsedové Eliška Wagnerová a Jiří Dienstbier.

Dnes je předsedou komise senátor Zdeněk Hraba z hnutí STAN. Členy ústavní komise jsou dále Miroslav Adámek, Michael Canov, Pavel Fischer, Marek Hilšer, Jan Holásek, Miluše Horská, Šárka Jelínková, Miroslava Němcová a Miloš Vystrčil.

Mnohé asi překvapí, že členy senátní komise jsou dnes stále Jiří Dienstbier a Jiří Šesták, jejichž senátorský mandát již zanikl. Zejména Jiří Dienstbier se práce komise účastní velmi aktivně, i když voliči v senátním obvodě Kladno dali jasně najevo, že si jeho další působení v této instituci nepřejí.

Z aktivních senátorů pouze předseda Hraba a senátor Holásek mají vzdělání v oblasti práva (plus emeritní senátor Dienstbier). Ostatní členové bez odborného zázemí jsou do značné míry závislí na podkladech tajemníka komise Kysely.

Ujasnit si, jak to projednávat

Vraťme se tedy do 16. června, kdy senátní ústavní komise poprvé projednávala bod nazvaný „Formální, procedurální a časové aspekty projednávání návrhu podle čl. 66 ústavy“.

Na úvod se slova ujal tajemník Kysela, který senátorům vysvětlil, že „smyslem dnešního jednání je si ujasnit, jak má podnět k řízení podle čl. 66 ústavy vypadat, jak má být projednáván a kdy má být projednáván. To souvisí s potřebnou shodou komor před volbami či po volbách se zřetelem k diskontinuitě v činnosti Sněmovny.“

Je zřejmé, že se v Senátu ještě před tímto jednáním přemýšlelo, jak „vytáhnout“ na prezidenta článek 66, tedy neschopnost vykonávat funkci. Návštěva Jana Blatného v Senátu tím dostává zcela nečekané dimenze. „Má k tématu co říci, byť se to tak nemusí na první pohled jevit,“ jak řekl Pavel Fischer.

Kysela navíc již tehdy zjevně kalkuloval nejen s aplikací článku 66, ale i se zmatečnou situací předávání moci v Poslanecké sněmovně.

Projekt „článek 66“ zkrátka zjevně opustil stadium teoretických úvah, o čemž svědčí i to, že Kysela si již před tímto jednáním nechal provést „anketu mezi experty“, z níž mělo vyplynout, že ústavně není zcela zřejmé, co mají být „závažné důvody bránící prezidentu republiky ve výkonu úřadu“, o kterých hovoří ústava v článku 66 a je tak značný prostor pro kreativitu.

Pak rozvíjel úvahy, jak prezidentovu nezpůsobilost prokázat. „Pakliže by důkazními prostředky měly být jen lékařské zprávy, k nimž se není možné bez souhlasu prezidenta republiky dostat, bylo by řízení podle čl. 66 ústavy předem odsouzeno k neúspěchu,“ řekl Kysela senátorům.

V debatě zaznělo i to, že shodou okolností téhož dne prezident Miloš Zeman vypovídal jako svědek u soudu. Zazněl zklamaný názor, že pokud jej soudce shledá plně způsobilým svědčit, bude to mít „dopady na naši kauzu“.

Pak se debatovalo, zda by nebylo dobré vést jednání v Senátu v utajeném režimu a zda k tomu zvát prezidenta (protestoval senátor Goláň, prezidenta podle něj „informovat, ale nezvat“).

Načež si vzal slovo senátor Pavel Fischer. Potvrdil chronologii, že jeho výbor jednal na základě usnesení předsedů klubů, prozradil, že konzultoval s ústavními právníky včetně tajemníka Kysely, a shrnul, že „poznatky nasvědčovaly vážné dysfunkci ve výkonu prezidentského úřadu“.

Tuto dysfunkci vyvozoval zejména z prezidentova chování v kauze Vrbětice, kdy podle něj „v mimořádně závažné krizi prezident republiky nejen nepodpořil ostatní ústavní orgány, ale dokonce podryl jejich koordinované úsilí“.

Prezident podle něj nebyl spolupracovníky informován, pak vyzradil utajované informace a informace z vyšetřovacího spisu. To jej vede k závěru, že prezident nevykonává řádně svůj úřad.

Podle Fischera potřebujeme prezidenta, který neohrožuje naši suverenitu, demokracii a právní stát. A pak Fischer ohromil větou, že „jakým typem řízení na to navázat, není vlastně to nejdůležitější“.

Předseda komise Hraba jej šetrně upozornil, že článek 66 nejde aplikovat „preventivně“, ale musejí existovat závažné zdravotní důvody na straně prezidenta, aby se mohl uplatnit.

Miroslava Němcová zmínila, že je důležité rozlišit, zda je prezidentova neschopnost daná zdravotním stavem, pak by byla namístě žaloba podle článku 66, nebo „svévolí“, pak by se měl žalovat podle článku 65 (tedy klasickou ústavní žalobou, kterou už Senát několikrát zkoušel proti Miloši Zemanovi i Václavu Klausovi, pozn. red.)

Pak se opět ujal slova Jiří Dienstbier, jehož vystoupení zápis shrnuje lapidárně: „J. Dienstbier s řečí senátora Fischera souzní, nevyvozuje z ní však závěr o prezidentově nezpůsobilosti, resp. pomatenosti“.

Miloš Vystrčil poděkoval Fischerovi za „cenný dokument“, ale vyjádřil názor, že aplikace článku 66 bude problematická. Prezident podle něj přesně ví, co má dělat, i když se s jeho úmysly třeba senátoři neztotožňují.

Fischer nesouhlasil a z dikce zápisu je patrné, že začal naléhat. „Situace je naléhavá, argumentů má tolik, že by mohl návrh Senátu podat okamžitě. Prezident republiky mj. ignoruje svůj slib. A my nevíme, proč. Prezident např. nemá mobilní telefon, takže se s ním nedá spojit. Vrbětická krize ukázala, že máme hlavu státu, na niž nemůžeme spoléhat,“ cituje zápis jeho vystoupení.

CELÝ ZÁPIS Z JEDNÁNÍ ZDE.

Fischer také zdůraznil, že prezident má být podrobován kontrole a mají být použity všechny nástroje, které jsou k dispozici. Zejména po „trýznivém zážitku“ s Vrběticemi.

Senátor Miroslav Adámek se pak zamýšlel, že Fischerovy argumenty by asi moc neobstály, ale za určitých okolností by se článek 66 hodit mohl. „Kdyby se dlouhodobě neobjevoval na veřejnosti, evidentně ztrácel kognitivní kompetenci, byl v kómatu, to vše by se mohlo čl. 66 týkat,“ přemýšlel senátor zvolený za hnutí ANO v Šumperku.

Pak se ujal slova další člen komise, Marek Hilšer. „Abychom mohli vyvozovat nějaké závěry, měli bychom mít jasno v tom, je-li prezident delikventem páchajícím velezradu či hrubě porušujícím ústavní pořádek, anebo je jeho jednání důsledkem nemoci,“ uvedl. Sám se jako lékař přiklání k tomu, že prezidenta vedou zlé úmysly, nikoliv ztráta příčetnosti.

Pozoruhodné bylo závěrečné vystoupení senátora Michaela Canova, který vyjádřil názor, že všichni kromě Fischera se shodují, že článek 66 není ve hře.

Fischer na to reagoval, že je to proto, neboť členové komise mají k dispozici méně informací, než nasbíral on. Dienstbier zdůrazňoval, že Senát se nemusí ohlížet na nikoho, ani na Sněmovnu, ale musí být přesvědčen o správnosti toho, co dělá.

Vystrčil posléze navrhl „režim čl. 66 nevyloučit, avšak doporučit zatím nepostupovat dále, dokud nebude díky analýzám jasněji“. V tomto duchu bylo přijato usnesení, které podpořili všichni kromě Pavla Fischera, ten se zdržel.

A TAKTO SENÁTOŘI PREZENTOVALI JEDNÁNÍ KOMISE PŘED NOVINÁŘI

Fischer nabádal: Ta nejednoznačnost může mít smysl

Další jednání komise se sešlo 20. července.

Úvodní nálada byla taková, že aplikace článku 66 je nejspíš mimo, takže pokud chtějí senátoři nějak celou kauzu dále řešit, měli by jít cestou ústavní žaloby podle článku 65.

Pak si vzal slovo Pavel Fischer: „Neměli bychom se pokoušet vytyčovat jasné dělítko mezi čl. 65 a 66 ústavy, jelikož nejednoznačnost může mít smysl,“ doporučil.

Pro případ, že by neuspěl, si současně začal otevírat cestu k případné změně ústavy: „V usnesení č. 9 z roku 2012 se komise vymezila vůči zavedení přímé volby prezidenta republiky jako narušení ústavní rovnováhy. Mnohé problémy byly předvídány, možná bychom nyní měli vytvořit bilanční zprávu a zamyslet se nad jejich řešením,“ připomněl.

ZÁPIS Z TOHOTO JEDNÁNÍ ZDE.

K Fischerově úvaze o výhodné nejednoznačnosti senátor Michael Canov poznamenal, že bez podpory lékařských autorit by Senát článkem 66 neměl operovat vůbec.

Předseda Hraba naopak namítl, že by se otázka článku 66 neměla úplně uzavřít, protože se vždy mohou objevit další fakta.

Fischerovy úvahy o změně ústavy podpořil i Miloš Vystrčil: „Měli bychom vyjádřit naši nespokojenost s právním stavem (úskalí čl. 65 a 66 ústavy) a dát najevo vůli jej změnit“. S tím souhlasil i senátor Tomáš Goláň, podle kterého by měl dát Senát jasně najevo, že je připraven začít na změně ústavy pracovat.

Další vývoj shrnuje zápis lapidárně: „Senátor Fischer doporučuje připravit si teze možné změny ústavy. Zeptal se, zda už někdo nepracuje na konceptu další ústavní žaloby.“

Pak se debata přenesla k tomu, jak prezidentovi jeho neschopnost, prokazující oprávněnost článku 66, případně dokázat.

Senátor Fischer vyjádřil názor, že Senát nemusí nic dokazovat, stačí „shromáždit poznatky“. Zmínil široké možnosti výkladu, které se nabízejí.

Jakýkoliv prezidentův výpadek či nezpůsobilost k plnohodnotnému výkonu jedné každé funkce podle něj zakládá poznatek umožňující vést debatu o aktivaci čl. 66. A navrhl, že by nějaký senátor – lékař mohl vystoupit a popsat v obecné rovině rizika progrese u chorob, kterými prezident trpí.

Tedy v podstatě něco podobného, co později udělala psychiatrička Džamila Stehlíková.

TEXT DŽAMILY STEHLÍKOVÉ.

To už bylo moc na předsedu komise Zdeňka Hrabu, který upozornil, že taková „diagnóza na dálku“ by možná odporovala lékařské etice.

Tajemník Kysela úplně nesouhlasil, nemusí to tak být: „Eticky sporné by zřejmě bylo, kdyby bez kontaktu s prezidentem republiky z obecných studií vyvodil závěry vyhrazené kontaktnímu vyšetření,“ soudí právník.

Senátorka za lidovce Šárka Jelínková, která se doposud příliš neprojevovala, vyzdvihla argument, že k úvahám o článku 66 stačí neschopnost vykonávat byť jen jednu prezidentskou pravomoc.

V tomto ji však krotil tajemník Kysela, podle něj by byla třeba „celková nezpůsobilost“.

Vždy se můžou objevit další fakta...

Do těchto úvah přišla v září plánovaná hospitalizace prezidenta Zemana v Ústřední vojenské nemocnici. A po jeho návratu spekulace médií, jak na tom hlava státu zdravotně je.

Následně se objevily v médiích informace z utajených zdrojů z lékařského prostředí, že prezident má nemocná játra, a psychiatrička a bývalá ministryně Džamila Stehlíková vystoupila se svou diagnózou, podle které prezident v důsledku deliria tremens ztrácí schopnost úsudku. To se stalo ve středu 6. 10., dva dny před začátkem sněmovních voleb.

O dva dny později v rozhovoru pro Seznam Zprávy Jan Kysela, představený jako „ústavní expert a právník“, uvedl, že Parlament dostal důvod zbavit Zemana pravomocí. Stalo se tak ještě před prezidentovou říjnovou hospitalizací, Kysela vyvodil nezpůsobilost k výkonu funkce z toho, že si prezident nechal přivézt volební urnu (místo původně avizované osobní návštěvy volební místnosti) a že zrušil nedělní televizní vystoupení. 

8.10.: Prezident Zeman volí

V následujících dnech absolvoval profesor Jan Kysela kolečko po mnoha médiích, kde opakoval své teze, že prezident není způsobilý vykonávat svůj úřad, a dodával propracované návrhy, jak co nejrychleji provést proceduru podle článku 66.

V neděli 10. 10. prezidenta Zemana sanitka odvezla prezidenta Zemana ze zámku v Lánech do Ústřední vojenské nemocnice. Kolonu sledovali novináři, kteří v Lánech čekali na tiskový brífink po Zemanově setkání s premiérem Babišem. V odpoledních hodinách vystoupil ředitel ÚVN a prezidentův ošetřující lékař Zavoral s prohlášením, že zdravotní komplikace souvisejí s prezidentovým onemocněním, a že lékaři vědí, jak jej léčit. Předseda Senátu Vystrčil se během odpoledne přes televizní obrazovku domáhal od úředníků Hradu informací o zdravotním stavu prezidenta.

Během následujícího týdne, když přetrvávala nejistota kolem zdraví hlavy státu, se předseda Senátu obrátil na Ústřední vojenskou nemocnici. „Dnes jsem i na základě konzultací s některými členy organizačního výboru odeslal řediteli, panu profesorovi Miroslavu Zavoralovi, dopis, ve kterém se i jeho táži – táži se nemocnice jako instituce i pana Zavorala jako profesora a jako lékaře –, jak to s panem prezidentem z hlediska jeho zdravotní způsobilosti vykonávat svůj úřad je,“ sdělil novinářům v pátek 15. 10.

Odpovědi ÚVN pomáhali během víkendu formulovat ústavní právníci, mezi nimi i Jan Kysela. Ten se pravděpodobně podílel v Senátu i na formulaci otázek. „Vystrčilův profesor“, jak se mu začalo přezdívat, tak měl ve střety nabité juristické trojroli zaměstnance Senátu, odborného experta a mediální celebrity celý proces pod dokonalou kontrolou.

V jeho přítomnosti pak o dopisu jednala komise pro ústavu, která rozhodla, že by se měl aktivovat „režim článku 66“.

Zápis z tohoto jednání doposud nebyl zveřejněn, k dispozici je pouze závěrečné usnesení. V něm komise „konstatuje, že podmínky stanovené čl. 66 Ústavy České republiky pro náhradní výkon funkcí prezidenta republiky jsou dány“. Vyzývá proto k zahájení koordinace s Poslaneckou sněmovnou, aby mohla být co nejdříve provedena procedura odebrání pravomocí Miloši Zemanovi.

Ještě předtím vystoupil předseda Senátu Miloš Vystrčil v doprovodu dalších senátorů a s obsahem odpovědi ÚVN seznámil veřejnost. Následně všichni přítomní vyjádřili své přesvědčení, že článek 66 má být uplatněn.

A na svém postoji senátoři setrvávají i poté, co videozáznam prokázal, že prezident je zcela při smyslech a zvládá se rozhodovat sám.

V nedělních Otázkách Václava Moravce Miloš Vystrčil ujišťoval, že situace senátory rozhodně netěší (jeho protějšek Radek Vondráček se lehce pousmál a připomněl Pavla Fischera, který od porážky v prezidentské volbě 2018 na Miloše Zemana útočí dlouhodobě).

Video podle Vystrčila nic nedokazuje, rozhodnout musí konzilium odborníků. Zdůrazňoval, že by to bylo pouze dočasné, a když by se prezident zotavil, mohl by se vrátit zpátky. Senátní profesor Kysela přitom již dříve v médiích vykládal, že by to nebylo tak jednoduché, že by se muselo opět sejít konzilium a usnést se, že se prezidentovi způsobilost k výkonu funkce vrátila.

Senát proto chce pokračovat v postupu podle článku 66.

Jak v červenci řekl předseda komise pro ústavu Zdeněk Hraba: Vždy se mohou objevit další fakta...

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

Předpokládané složení nové vlády:

předseda vlády: Petr Fiala (ODS), ministr vnitra: Vít Rakušan (STAN), ministr pro místní rozvoj a digitalizaci: Ivan Bartoš (Piráti), ministr zemědělství: Zdeněk Nekula (KDU-ČSL), ministr financí: Zbyněk Stanjura (ODS), ministr zdravotnictví: Vlastimil Válek (TOP09), ministr školství: Petr Gazdík (STAN), ministr práce a sociálních věcí: Marian Jurečka (KDU-ČSL), ministryně obrany: Jana Černochová (ODS), ministr spravedlnosti: Pavel Blažek (ODS), ministr průmyslu a obchodu: Jozef Sikela (BPP), ministr dopravy: Martin Kupka (ODS), ministr zahraničí: Jan Lipavský (Piráti), ministr životního prostředí: Anna Hubáčková (BPP), ministr kultury: Martin Baxa (ODS), ministr pro evropské záležitosti: Mikuláš Bek (BPP), ministr pro legislativu: Michal Šalomoun (BPP), ministryně pro vědu a výzkum: Helena Langšádlová (TOP09).

reklama

autor: Jakub Vosáhlo

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Nechci se Lipavského dotknout, ale... Udeřilo přímo z koalice

20:27 Nechci se Lipavského dotknout, ale... Udeřilo přímo z koalice

Otevřel by trhy a na ministra zahraničí by povolal někoho zkušenějšího. Karel Krejza, poslanec občan…