Kdo sleduje politiku déle, než jedno dvě volební období, ten už ví, že ani volební kaše se nejí tak horká, jak se navaří. Počínání našeho příštího prezidenta nakonec více ovlivní ústava a protokol, než jeho plány, předsevzetí, anebo předvolební sliby. Ať už vyhraje Petr nebo Pavel, na evropské šachovnici půjde o pěšce, na jehož názor budou silní hráči sotva zvědaví.

Jenomže i když je z hlediska naší budoucnosti málo podstatné, koho z těchto dvou zvolíme, protože o našem osudu se rozhodne v Bruselu, Washingtonu a Moskvě, nic to nemění na frašce, k níž se schyluje. Ani historicky nejvyšší volební účast nezabránila tomu, že se kandidátem liberálních městských demokratů, umělecké smetánky a eurounionistů stal polepšený komunistický rozvědčík, zatímco lidem práce, venkovanům, vlastencům a euroskeptikům nezbude, než podpořit miliardáře, který je v opozici pouze omylem.

• TÉMA: Volba prezidenta 2023

Za absurditu, kdy jedna strana sama sobě namlouvá, že drsný kapitalista je vlastně lidumil, zatímco druhá strana se těší, jak uniformovaný kariérista vrátí na Pražský hrad étos Václava Havla, může atmosféra slepé nenávisti. Tou si „elity“ kompenzují frustraci z minulých volebních úspěchů venkovského plebsu, zatímco „plebs“ se nenávistně vymezuje proti arogantním elitářům a specielně vůči namyšleným Pražákům.