Holubová hned na začátku uvedla, že Člověka v tísni „uctívá a miluje“. „Protože se rozšířilo spoustu nepravdivejch mýtů a spoustu neopodstatněnejch názorů, tak jsem se rozhodla, že za vás i za sebe se na něco zeptám Šimona Pánka, jeho spoluzakladatele a ředitele,“ vysvětlila Holubová, jak video vzniklo.
Holubová vyzvedla, že Pánek se stal Evropanem roku v roce 2003. „No nedělej, von to právě vo sobě neříká, to jsem si musela já zjistit,“ reagovala Holubová na Pánkovu skromnost. A zeptala se na důvod, proč byl Člověk v tísni založen. Pánek odpověděl, že zakladatelé měli pocit, že se svobodou přichází i odpovědnost za svět mimo „klec“. Dodal, že po pádu komunismu spousta potlačených sporů přerostla v konflikt, například v bývalé Jugoslávii. „Nám přišlo zcela samozřejmý, když je to 10 hodin autem, jako partě kamarádů, když jsme pomáhali ještě za Sovětského svazu v Arménii, tak nám přišlo samozřejmý zkusit vybrat trochu peněz, nakoupit za to potraviny, deky a sednout do aut a vlastně jet do té Bosny se podívat. Na to, jak to vypadá, přivézt pomoc, ale také se podívat, napsat o tom do novin, my jsme tak trochu byli první váleční reportéři.“ Dodal, že vznik tedy nebyl plánovaný. „Já jsem nevěděl, co jsou mezinárodní organizace, nemyslel jsem, že budeme budovat nějakou organizaci, neměl jsem žádnou strategii, byli jsme dobrovolníci,“ prohlásil Pánek a dodal, že začínali jako dobrovolníci bez platu.
Herečka se zeptala, zda Pánek ví, že se organizaci také říká Čolek. „Nám se říká Člověk v plísni nebo...“ dodal Pánek, ale Holubová ho přerušila, že Čolek říkají ti hodní, kteří si název jen zkracují. „Petra Procházková a tahle parta,“ dovysvětlila a dodala: „Člověk v plísni je debilní.“
Fotogalerie: - V calaiské "džungli"
Pánek pak uvedl, že působí přibližně v 25 zemích, ale tento počet se mění, a jako příklady uvedl Sýrii, Venezuelu nebo Nepál, kde bylo v roce 2017 zemětřesení. Od Holubové pak přišla i otázka, jak získávají finance. Jednak je to prý od členů klubu Člověka v tísni, kterých bylo v roce 2003 dvacet tisíc. Současný počet Pánek neuvedl. „Zdroje, zdroje, je to z našich daní, náš Pepíček kvůli tomu nemůže jít na hřiště, protože támhle nějakej černoušek...“ přehrávala Holubová otázku, odkud jdou peníze na provoz neziskovky. „Neziskovky prožíraj peníze a nic za to nedělaj,“ chytil se této argumentační linie Pánek.
„Já bych možná začal těma lidma, protože kdyby nebyli lidi, kteří nám uvěřili a který jsou ochotný pomáhat... A já myslím, že ta míra ochoty pomáhat a nějaká potřeba solidarity je velká, v Česku. Když si vzpomenu na první velkou sbírku v roce 1993, tehdy jsme říkali, že musíme udělat americkou kampaň, ani jsme nevěděli, co to je, udělali jsme SOS Sarajevo a lidi nám svěřili 30 milionů korun. V roce 1993 stály fronty na poštách a vlastně podpora české společnosti, nebo její části, pro nás vždycky byla hodně důležitá,“ začal vysvětlovat Pánek.
Fotogalerie: - Malíř Faltýnek
Privátní dary od jednotlivců a firem prý tvoří 8–9 % rozpočtu Člověka v tísni. Holubová došla k závěru, že tedy dárci dávají málo, ale Pánek připomenul, že Člověk v tísni má dvoumiliardový rozpočet. „Ono to vypadá málo, ale je to třeba 160 milionů korun, to je přeci úžasný,“ okomentoval vybranou sumu. „Zhruba tolik vysoutěžíme, je to vždycky systémem soutěže, česká ministerstva něco potřebují, třeba doučování, sociální práci, nebo česká vláda chce pomoci s humanitární pomocí ve světě nebo má rozvojové země, se kterýma chce dělat obchod, tak vypíše výběrové řízení, že kdo umí pomoci třeba s rozvojem živností a kožedělného průmyslu v Etiopii, protože si to identifikuje česká vláda jako něco, kde je místo na trhu, co by mohlo povzbudit ekonomiku, a my se do toho výběrového řízení přihlásíme a buď vyhrajeme, nebo ne,“ zmínil další zdroj financování.
Dodal, že se jedná o činnost domácí i v zahraničí. „Když prostě je válka někde na Ukrajině, v Iráku, tak Češi také chtějí říct: Pomáháme těm obětem. A dělají to většinou tak, že hledají nevládní české organizace, které to jsou schopny udělat.“ Šimon Pánek dodal, že tyto činnosti provádějí různé organizace, ale vždy na základě soutěže, což je dle něj dobře. „To je dobře, to je moc dobře, akorát v těch médiích se o tom málo píše, to by měli, to bysme měli tyhle věci vědět, proč zrovna co kdo dostal a v čem je dobrej,“ souhlasila Holubová. Pánek pak popřel, že by existoval nějaký státní rozpočet s řádkem „Člověk v tísni“. „To je vždycky konkrétní soutěž na naplnění konkrétní služby,“ vysvětlil. Prý by také rád vyvrátil mýtus, že jejich činnost je drahá, soutěže prý tlačí ceny dolů a navíc údajně do projektů vnášejí vybrané peníze a nadšení.
Fotogalerie: - Vyšší daně nejen z alkoholu
Navíc podle Pánka dostávají „sodovku“. Jemu prý kritika tolik nevadí, vzhledem k životním zkušenostem. „Mladší lidé, kteří k nám tady v Česku jdou dělat sociální práci a nastupujou po vysoké škole za 24–25 tisíc dělat těžkou sociální práci v sociálně vyloučených lokalitách a pak slyšej tohleto, tak z toho maj hořko v puse. A říkají si, já bych mohl klidně jít dělat do firmy za 40–50 tisíc.“ Dodal, že pak místo poděkování na ně útočí politici. „Já myslím, že je to hrozně hnusný,“ svěřil se Pánek. Holubová dodala, že si všímá i svět. „Ten svět si těch nadávek všímá, jak se chováme, jaký máme postoj k neziskovkám – a jsme jak takový ubožáci, provinční hovada,“ rozčílila se.
Pánek připomenul zbylých více než 80 % financování. Tyto prostředky získávají z mezinárodních soutěží. „Největší část z toho je z Bruselu, tam soutěžíme s ostatními evropskými nevládkami, opět jsou to výzvy k podání projektu, ty my napíšeme a podáme, ale proti nám soutěží Němci, Francouzi...“ Pánek doplnil, že zvyšují svými projekty prestiž Česka, protože je na nich vždy česká vlajka. Člověk v tísni je 12. nejúspěšnější nevládní organizace v soutěžích o evropské peníze. „Podívejte, my dostaneme třeba 5 milionů od ministerstva zahraničí a k tomu seženeme 100 milionů z mezinárodních zdrojů, a všechno to má tu českou vlajku, jako pomoc České republiky,“ zdůraznil ředitel neziskové organizace.
„Nám se celkem daří uspět u německé vlády, britské vlády, americké vlády a ještě máme pár, kde spíš začínáme, v posledních letech nám švýcarská a kanadská vláda svěřila své peníze, a také novozélandská. A když člověk přemýšlí nějak objektivně, tak si říká, že tyhle vlády by asi nedávaly projekty Člověku v tísni, kdyby to nefungovalo dobře,“ odůvodňoval existenci neziskovky dále Pánek.
Nakonec došlo i na platy zaměstnanců a managementu. „Všechny ty věci publikujeme už 15 let ve výroční zprávě, která je na internetu. Je tam počet zaměstnanců, průměrný plat, průměrný plat managementu. Je možné se na to podívat, začali jsme to dělat dávno předtím, než o tom někdo mluvil,“ uvedl ředitel organizace a dodal, že průměrný plat v Člověku v tísni je 31 tisíc a průměrný plat managementu, což je prý cca 10 lidí, je 55 tisíc korun. „Můj je o kousek větší, ale já jsem udělal to, že ty lidi, kteří to spoluvedou, tak jsou tak na stejné rovině, protože jsem si říkal, že všichni pracujeme naplno,“ vysvětlil Pánek a Holubová dodala, že na Prahu to není moc. Pánek dodal, že na rozdíl od ziskového sektoru nemá odměny on ani nikdo z ostatních zaměstnanců. A za rok 2018 bylo prý v Člověku v tísni kolem sta kontrol a auditů. Řekl, že by si přál, aby peníze na státní zakázky byly alespoň z poloviny tak kontrolované jako peníze jdoucí nevládním organizacím. Navíc je podle něj velice těžké se bránit obecným a nekonkrétním obviněním.
Na závěr se Holubová zajímala, zda bude Pánek kandidovat na prezidenta. „To už nás zajímá několik voleb, v podstatě od té doby, co odešel Václav Havel,“ doplnila otázku. Ředitel Člověka v tísni řekl, že to nechce vylučovat, protože stárne a cítí odpovědnost za společnost. „Uvidíme, prostě uvidíme,“ nechal Holubovou tápat, ale ta řekla, že je to lepší odpověď než minule, kdy nabídku přímo odmítl. Pánek dodal, že neví, zda by dokázal přesvědčit dostatek politicky nedůvěřivých lidí, aby mu věřili, že bude i jejich prezidentem. „To, než tam půjdeš, to se bude měnit. Ty mladý lidi, když se podíváš dneska, jak se zabejvaj ekologií a tak dále, tak to je hrozně velká naděje, já hrozně těm mladejm lidem věřím, věřím v ně, protože je lepší v ně věřit než v ně nevěřit,“ doplnila k tomu Holubová.
Psali jsme:
autor: kas
