Vždy když zahnívá kapitalismus, tak se z mokvajících kanálů začíná šířit společností smrad nacismu, odstartovaný za závojem již otevřeného fašismu.

Jak před druhou světovou válkou se zase světem šíří hněv chudých nezaměstnaných a zchudlých lidí a místo, aby se obrátil proti skutečnému zlu kapitalismu, tak se přetváří v národnostní rasistickoxenofobní fašistickonáckovské běsy.

Oprašování idejí rasově definovaných národů se opět vytahuje ze skříní na plesnivých půdách plných odložených a dlouhou dobu nepotřebných věcí.

A ideje společností postavených na internacionalismu a solidaritě raženými socialistickými systémy nedávné minulosti se odkládají do oněch vyprázdněných skříní v mozcích racionality.

Vždy na společnosti parazitující náboženství se opět vyzdvihuje na potetovaná bílá ramena nových vlasteneckých obrů rázných pěstí a zpocených zátylků.