Václav Moravec byl již v listopadu hostem pořadu Neurazitelný.cz, jehož záznam začal kolovat v poslední době na Facebooku. Moravec ve dvouhodinové přednášce před zaplněnou aulou Fakulty elektrotechnické ČVUT přednášel o vývoji politické kultury v České republice.
„Od té doby, co jsem spojován jako jedna z veřejných, ať už rozhlasových nebo televizních, tváří s politickou žurnalistikou, tak je jasné, že dochází k úpadku toho, co bych označil za kulturu politického chování, ale zároveň co se týče politické a mediální kultury, které souvisejí s tou transformací a s ustanovováním politického systému, protože tu politickou kulturu právě vnímám jako určitou typologii,“ uvedl Moravec. Prý si tedy načetl nějaké texty a uvedl, že jako novinář nevnímá občanskou společnost jako stigmatizační pojem, tak jak se s tím setkáváme v Česku během uplynulých 30 let. „Množství těch participujících institucí včetně komunit a hlavně médií, proto ta propojenost mediální kultury a politické kultury, je zásadní pro silnou pluralitní demokracii,“ doplnil jeden z nejvýznamnějších moderátorů v zemi.
V té politické kultuře a v politickém systému vidí Moravec několik věcí, které jsou podobné i novinářům, jako právě jisté ideologizování na úkor věcné diskuse a dobírání se faktů. „Ještě bych měl právě předeslat, že formování té mediální a politické kultury u nás po listopadu 1989 vidím ve dvou rovinách, které budu rád, když na základě vašich otázek probereme podrobněji, a ta první rovina je kulturně lokální, což jsou ty stereotypy a nazvu to historickou stopou, která formuje tu politickou kulturu, a pak globálně technologické, protože naše mediální kultura a žurnalistika zažila oba dva nárazy, na rozdíl od západních politických kultur typu britské, kterou jsem zpovzdáli v české redakci BBC měl možnost sledovat, a my jsme měli tu dvojí transformaci. Transformaci ovlivněnou dvěma faktory,“ uvedl Moravec a vyjmenoval je.
Lokálně kulturní bylo prý dědictví komunismu, kdy součástí bylo potlačování veřejných institucí. „To, co se odehrává v současnosti, tlak na média veřejné služby, Českou tiskovou kanceláří počínaje a Českou televizí konče, tak není nic nového, to je tady přítomno třicet let, od počátku transformace jako takové, a myslím, že to je součást politické kultury a mediální kultury,“ připomněl Moravec.
Dalším bodem je prý propast mezi velkou a malou politikou či propast mezi malými médii a těmi národními médii. „Dále k těm lokálně kulturním patří divoká privatizace, ta se týká právě i mediálního systému. Divoká privatizace Mladé fronty jako ústředního orgánu Socialistického svazu mládeže, a divoká privatizace redakcí, totéž se týká Rudého práva, totéž se týká Economie, a vznik a utváření těch nových médií v daném systému,“ uvedl.
Dalším znakem mediální a politické kultury je prý korporativismus. U tohoto problému neví Moravec, kam ho zařadit, zda do kulturně lokálních, či do globálně technologických. „Potažmo to, co Reportéři bez hranic označují za oligarchizaci médií, a můžeme se bavit o tom, jak konceptu oligarchizace rozumět. Nicméně si myslím, že to je zřejmé, že skupina nejbohatších mužů, kteří částečně zbohatli na divoké privatizaci a využili těch skulin, tak nejen že ovlivňovali tu politiku, ale dovolím si tvrdit, že to souvisí s politickou kulturou, a totéž se týká i kultury mediální, tak to vedlo k tomu, že právě ti oligarchové, co mají vliv na politiku, v mnoha ohledech formulují zákony, viz třeba zákon o telekomunikacích, přes stavební zákon, který vidíme v diskusi v současnosti, že ty zákony nevznikají na ministerstvech a není v nich obsažen veřejný zájem, ale vznikají mimo ta ministerstva, takže ten legislativní proces je svým způsobem zprivatizován, totéž podle mě můžeme pozorovat u médií,“ zanalyzoval Moravec.
Oligarchismus však prý proniknul i na Západ. Jako příklad uvedl vlastníka firmy Amazon Jeffa Bezose, nejbohatšího člověka, který vlastní například Washington Post. Prý tedy neví, zda oligarchizace není globálně technologickým trendem. „Tím se dostávám k té druhé formě transformace, která formovala tu mediální i politickou kulturu, a to jsou ty globálně technologické vlivy,“ uvedl novinář Moravec v roli přednášejícího. Prý když vidí, pod jakým tlakem je v současné době v Británii BBC, tak si říká, zda jsme to nebyli náhodou my, kdo formoval staré demokracie. „Když se dívám na Borise Johnsona, a to jak míra vlastních pravd, alternativních pravd, ohýbaných nebo kreativních pravd, jak vlastně postupuje i těmi společnostmi, které jsme měli za vzor,“ dodal. To však přičítá ke globálně technologickým faktorům, jako je rozšíření sociálních sítí a způsob komunikace.
Tímto bodem uzavřel kapitolu poltické kultury a v prezentaci zveřejnil následující graf ohledně médií a veřejnosti v ČR.
Fotogalerie: - V odběrovém stanu
„Teď něco, co bych vám chtěl vlastně říct a nad čím přemýšlím i v rámci své práce, a kde došlo k zásadní ztrátě důvěry veřejnosti v média, protože považuji důvěru mezi příjemci mediálních obsahů a mezi novináři za nezbytnou podmínku silných médií jako zprostředkovatele komunikace ve veřejné sféře,“ uvedl Moravec.
Prý čím silnější bude veřejná sféra, tak tím lépe. „Když jsem dělal jeden výzkum, který se týkal toho, že vy jako veřejnost, jak se díváte na práci žurnalistů, a byla to otázka, která nabízela čtyři výroky, aby si veřejnost měla vybrat, jestli podle nich novináři tedy nehájí žádné zájmy, zajímají se jen o bulvární skandály. To znamená bulvarizace a komercializace žurnalistických obsahů. Zda hájí zájmy vlastníků. Asi tušíte, proč ta věta tam byla zařazena. Jenom bych upozornil pro ty, kteří mě vnímají jako Antibabiše nebo Antizemana, tak když Jarda zmiňoval moje přednášky na Fakultě sociálních věd, tak já jsem paradoxně obhájcem Babiše, protože říkám, že je Andrejovi Babišovi neprávem přičítáno to, že on by byl první, který se tady z těch velkých hochů snažil nakupovat média a využívat je ke svým ekonomicko-politickým zájmům. Ano, Andrej Babiš je první, kdo přiznal barvy, vstoupil do politiky se všemi pozitivními i negativními důsledky pro něj i pro celou naši společnost. Takže tato otázka tam byla zařazena v roce 2016 i v roce 2018, ale ten můj názor na to, že Andrej Babiš je zase, během těch třiceti let, jen pokračujícím příběhem, já tomu říkám třešnička na dortu, toho, že se vlastně vracíme na počátek, že média z těch tiskových orgánů Národní fronty, podíváme-li se na tištěná média, tak se do značné míry stala tiskovými a obrazovými orgány jednotlivých ekonomických skupin. Jestli je po třiceti letech co slavit, podíváme-li se na to, jak vypadá mediální systém v České republice.“
„Hájí zájmy veřejnosti – si vybrali lidé až na třetím místě, kdy vidíte, ta červená, ta je rok 2018, tu otázku jsme v Kantar.cz dávali do toho dotazníku i v roce 2018, tam došlo k jistému nárůstu, který převyšuje statistickou chybu, takže 27 % lidí nám přiznává, že hájíme zájmy veřejnosti, nicméně velmi často podléháme tlaku politiků, firem, policie, zkrátka zdrojů informací, nebo těm, kteří na nás mají vliv, ale jenom deset procent, desetina lidí, nám věří ten mýtus, který o sobě jako novináři šíříme, že jsme hlídacím psem demokracie a že jsme, a to se formovalo, tento pohled na žurnalistiku se formoval po revolucích ve Francii a v USA v 19. století, to znamená žurnalistika a média jako čtvrtý stav, kontrolní stav vedle tří mocí ve státě,“ zakončil Moravec komentář k tomuto grafu.
Když se prý podíváme na to, kdy politická kultura ovlivňovala žurnalistiku, tak tu samoregulaci žurnalistiky a odpovědnost novinářů Moravec člení do několika etap, což ukázal na následující prezentaci.
„Ta první etapa byla nulová samoregulace žurnalistiky i vlastně nulová regulace. To znamená, že média nemají ve vztahu k veřejné sféře nějaké zadání, které by politici formovali v normativním systému, tak nemají příliš úloh, novináři sami se rozhodli a bylo to logické, využít maximálně prostor svobody a méně přemýšleli o odpovědnosti žurnalistiky. V této době se začala transformovat státní média na média veřejné služby a přišla sem bulvární média, to znamená, že jsme si kromě divoké privatizace některých těch státních médií nebo těch médií, která byla součástí orgánů té Národní fronty jako byla právě Mladá fronta nebo jako bylo Rudé právo, tak vznikly nové deníky a vznikly nové rozhlasové stanice a vysílání televize Nova v roce 1994, čímž otevírám tu druhou etapu,“ vysvětlil Moravec.
Tu nazývá jako údobí prvních pokusů o kodifikaci etických principů. „Díky bohu, že to byla Česká televize pod vedením Iva Mathého, která přišla s takovou velmi propracovanou samoregulační normou, kde se inspirovala u Velké Británie a BBC a dovolím si tvrdit, že v těch prvních dvou etapách můžeme pozorovat neochotu politiků mít silnou občanskou veřejnost a mít silná média veřejné služby,“ popsal tehdejší situaci moderátor.
Prý, pokud se podíváme na Slovensko, tak naše transformace byla o mnoho lepší. „Mohli jsme být na tom ještě hůř, co se týče politické kultury. Nemuseli jsme mít druhou komoru parlamentu v rámci politické kultury a politického systému, ale mohli jsme mít hůře transformovaná média veřejné služby,“ strašil novinář. Na Slovensku prý zůstávala součástí státního rozpočtu, generálního ředitele jmenovala a odvolávala Národní rada. Prý tedy vazba médií veřejné služby na politiky byla daleko větší. Slováci nám mají, dle Moravce, Českou televizi, Český rozhlas a Českou tiskovou kancelář závidět.
„Když mám špatnou náladu a chmury jak mi lidé nadávají, odjedu na Slovensko, protože tam mě mají rádi, a Českou televizi, Český rozhlas a Českou tiskovou kancelář,“ rozesmál Moravec posluchárnu. „Tu nechuť bych dal do sloganu Václava Klause: A co to jsou média veřejné služby? To je takový divný hybrid, kočkopes, protože on zná jenom státní nebo jenom soukromé, nic mezi tím,“ imitoval Moravec hlasem Václava Klause jeho názory. „Vy se tomu smějete, ale to byl jeden z určujících momentů transformace české společnosti. Ono se to týkalo i vysokých škol a toho, v jakém marasmu je vysokoškolské prostředí, když se podívám na tu kvantitu versus kvalitu, na tu kvantifikaci, kterou to školství zažívalo, aby tentýž člověk, který hájil, že to všechno vyřeší neviditelná ruka trhu, tak pak začal říkat, no tady je moc vysokých škol... jenže to jsou důsledky způsobu té transformace, o které se nesmělo pochybovat.“
Fotogalerie: - Farmářské trhy v provozu
„To jsem si zažil na sobě jako novinář, že když jste měli kritický pohled na způsob té transformace... a tam si dovolím tvrdit, že ta mediální kultura pomohla vytvořit Andreje Babiše, protože podíváte-li se, tak ti podnikatelé, to byla přece ta elita a to, proč většina pravicových voličů zklamaných z ODS a z TOP 09 při formování nebo transformaci toho systému tvořeného v 90. letech... teď zažíváme vznik těch marketingových nebo catch all party tomu říkají politologové, těch politických stran jako je hnutí ANO... protože část těch voličů říkala, no přece politici, kteří přijdou z byznysu, tak ti nám přinesou to štěstí, protože oni jsou tak bohatí, že nepotřebujou krást. Já jsem tomuhle argumentu, jak jsem tady bičován jako člověk a tvář České televize v těch uplynulých 16 letech kvůli těm průzkumům před volbami, tak sám jsem k těm výzkumům byl skeptický, protože jsem si říkal, že to není možné, tady nám to ustřeluje a nevěřil jsem Kantaru zprvu, kterým teď stoprocentně důvěřuji.
Kantaru.cz se podařilo odhadnout, počínaje prezidentskými volbami, konče volbami do Poslanecké sněmovny, a proto politici útočí na trendy Česka, které máme v Otázkách... Tak když se podívám na to, co jsem si zažil s nárústem ANO, tak jsem si říkal, to je hrozný, to i ten Kantar se někde nechává, bůhví, co se s těmi průzkumy děje, jak Andrej Babiš rostl před volbami 2013, tak týden co týden ANO naskakovalo po třech procentech, až se z těch čtyř nebo pěti, dostali tuším na těch devatenáct. Já jsem říkal, to není možný, když jsme se Kantaru ptali, odkud se ti voliči k Andrejovi Babišovi přesouvají, tak oni říkali, že to jsou zklamaní voliči pravice ODS, TOPky, a pak jsem jel na sraz do České Třebové a svými experimenty se snažím zjišťovat, jestli ty agentury neustřelují, a zklamaní voliči ODS a TOPky na našem gymnáziu říkají přesně ten argument, že nepotřebuje krást, že je bohatý, a já jsem říkal, to znamená, že podle výše konta tady stanovujeme morální integritu lidí. Když je někdo chudý, tak má přece potřebu krást, odrbe všechny, zatímco bohatí, ti jsou saturováni, ti už krást nepotřebují,“ pokyvoval hlavou Moravec.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
