Poprvé byl raněn u Varšavy, podruhé v dubnu 1945 při postupu Rudé armády na Berlín. U Frankfurtu nad Odrou se ruská armáda pokoušela překročit řeku, která se v těchto místech rozlévala do dvou ramen. Němci podle Kadeřábka nechali stát most přes první rameno, druhý ale zničili. Když se vojáci Rudé armády dostali na louku, Němci oblast zatopili. Na vojáky stojící ve vodě poté spustili kulometnou palbu. „Nemuseli se ani zastřelovat, kulomety měli již nastavené. Nemuseli se ani dívat, stačilo jenom střílet,“ poznamenal Kadeřábek.

On sám byl v záložní jednotce, která byla kvůli velkým ztrátám nasazena nad ránem. Kulka ho zranila na noze ještě před tím, než se dostal k vodě. „Takže jsem se nevykoupal,“ podotkl válečný veterán.

Do Rudé armády vstoupil 16. listopadu 1943 společně se svými kamarády. „Mě nechtěli vzít, že můžu jedině do československé armády,“ řekli mu prý Sověti. „Ale já mermomocí chtěl jít,“ podotkl s tím, že ostatní ukrajinští kamarádi se do armády dostali a on nechtěl být stranou. Nenechal se odbýt a požadoval, aby ho přijali. Jeden z důstojníků mu nakonec navrhl, že jedinou možností je dobrovolný vstup. V Rudé armádě poté sloužil až do konce války.