Filozof, pedagog a komeniolog Palouš byl za své politické přesvědčení pronásledován a postihován v 50. letech a pak znovu v období po sovětské vojenské okupaci v roce 1968. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, jejím mluvčím byl v období 1982 až 1983.
Za normalizace musel opustit pedagogickou práci. Živil se pak jako topič nebo soustružník. Po sametové revoluci se na čtyři roky stal rektorem Univerzity Karlovy a podílel se na její obnově. Poté se stal emeritním rektorem UK.
Když loni na podzim při svých devadesátinách bilancoval, nejvíce si vážil toho, že se nejstarší české univerzitě vrátila mezinárodní prestiž. „Mohla navázat na to, čím byla před tím, protože ona už měla renomé, jenomže ho v době totality ztratila jako manipulovaná instituce,“ uvedl.
Palouš se narodil 6. listopadu 1924 v Praze v rodině novináře. V květnu 1945 se aktivně účastnil protifašistického povstání. Vystudoval filozofii na Univerzitě Karlově, kde byl žákem profesora Jana Patočky. Po obhajobě práce na téma Masarykovo filozofické mládí byl Paloušovi v roce 1948 udělen doktorát. Absolvoval rovněž studia chemie na Vysoké škole pedagogické a stal se učitelem. Zabýval se dílem Jana Amose Komenského a moderní vyučovací technikou.
Palouš je autorem stovek vědeckých prací a článků z filozofie, pedagogiky, filozofie výchovy a obecné didaktiky. Publikoval v Česku i v zahraničí. Mezi jeho díla patří Komenského Boží svět (1992), Rokování o roku (1994), Totalismus a holismus (1996), Světověk a Časování (2000), Ars Docendi (2004), O globalizaci (2005) či Heretická škola (2008).
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
