„Ve společnosti je asi něco špatně, když maminka krmí své nejmenší dítě jen moukou s vodou a to starší výhradně brambory, jako by to bylo nějaké prase,“ říká duchovní otec babyboxů v České republice, Kladeňák Ludvík Hess. „Co asi dělá orgán péče o dítě? A co okolí, školka, lékaři, nikdo si ničeho nevšimne? Já si myslím, že jsme až příliš zahleděni do sebe. Jakýsi  ,jájismus', kdy prvním a posledním je jenom jedna osoba a o okolí se vůbec nestará, je, zdá se, povýšen na základní princip.“

Říká, že je rád za každého nalezeného človíčka, za každé děcko, které se ocitne v babyboxu, který jej pravděpodobně zachrání „před odložením, zabitím a nebo jiným strašným osudem. Pořád má děcko takto šanci na život, a to mi dává sílu a naději." Dnešních už 60 babyboxů je podle něj stále málo a líbila by se mu taková stovka, už novějších, vylepšených. „První děcko je dnes už sedmiletá Sonička z Prahy. Ta byla odložena s rodným listem. Za pár let si jej maminka vyžádala. A šly z azyláku do azyláku a nakonec další nově narozené dítě také odložila…“