Výzkumníci Mads Larsen, Leif Edward Ottesen Kennair a Maryanne L. Fisherová se zabývají nízkou porodností, která je v podstatě univerzální fenomén celého vyspělého světa. První dva jsou výzkumníci na Norské univerzitě pro vědu a technologie, Maryanne L. Fisher pak působí na univerzitě St. Mary’s v kanadském Halifaxu. Jejich studie vyšla u Cambridge University Press.

Autoři konstatují, že jiní vědci hledají kořeny tohoto fenoménu v ekonomických nákladech, ve změnách hodnot, institucích souvisejících s rozložením pracovního a rodinného života a změnách v rolích pohlaví. A že se tolik nezaměřovali na psychologické důvody a na vztahový trh. A také že zatím nenašli žádné funkční politické řešení.

Někteří pak tvrdí, že bychom se tomuto kolapsu měli přizpůsobit a soustředit se na naplnění života těch, kdo zůstanou, zatímco jeden autor míní, že bychom se měli připravit na nástup budoucnosti kyborgů (technologicky vylepšených lidí – pozn. red.).

Existenční hrozba vymírání

Autoři této studie tvrdí, že toto akademické tápání vede k tomu, že většina zemí tuto existenční hrozbu ignoruje nebo nerozumí tomu, co k nízké porodnosti vede. Další zkoušejí pronatalistické politiky, jako například zvýšené transfery pro rodiny nebo naopak omezují „reprodukční svobodu žen“. Dle studií bez úspěchu. „Norsko zřídilo Výbor pro porodnost, avšak jeho návrhy a postřehy k diskusi o tom, jak pochopit a vyřešit krizi porodnosti, příliš nepřispěly,“ poznamenávají autoři ve své studii.

Anketa

Chcete, aby se EU změnila ve Spojené státy evropské, jak si přeje Petr Pavel?

Ano

0%

Ne

98%

Nevím / Je mi to jedno

2%

hlasovalo: 3189 lidí

Podle nich je hlavní důvod toho, že porodnost klesá, fakt, že lidé zůstávají čím dál více sami a odkládají vztahy. Odvolávají se na další studii, podle které je hlavní faktor porodnosti čas strávený ve vztahu/manželství.

„Není překvapením, že když se méně žen a mužů páruje, je i méně párů, které mají děti. U norských žen ve věku 20–34 let se podíl těch, které nežijí ve společné domácnosti, mezi lety 1977 a 2022 zdvojnásobil – z 23 % na 46 %. Podobný nárůst lze pozorovat v zemích s nízkou porodností. Zdá se, že tento trend ještě nedosáhl svého vrcholu; podle jednoho odhadu bude v roce 2030 45 % amerických žen ve věku 25–44 let svobodných,“ uvádí. I další studie pak ukazují, že v dobách, kdy se muži a ženy dávali více dohromady, tak porodnost rostla.

Autoři přidávají dovětek, že faktorů je více, například nedávný pokles porodnosti v Norsku byl prý způsoben poklesem porodnosti ve vztazích, zatímco za poklesem v Austrálii a východní Asii stojí vzrůstající osamělost. „Navzdory výrazným kontextovým rozdílům je vyšší podíl svobodných osob jednoznačně spojen s nižší porodností,“ konstatují autoři.

Co naopak podle nich nezpůsobuje nízkou porodnost, je odpor k tomu mít děti. „Pouze 3 % evropských žen ve věku 18–40 let považuje nulový počet dětí za ideální velikost rodiny. V Norsku ženy v průměru uvádějí, že by si přály 2,4 dítěte, ale mají jich pouze 1,4. Takové rozdíly mezi požadovaným a skutečným počtem dětí jsou běžné v zemích s nízkou porodností. Američané považují za ideální velikost rodiny 2,7 dítěte, ale jejich porodnost je 1,6. Testa zjistil, že evropské ženy si v průměru přejí 2,2 dítěte, přičemž ‚absence vhodného partnera‘ je nejčastěji uváděným důvodem, proč nedosahují zamýšlené porodnosti,“ argumentují. „Když se ženám ve dvaceti letech nedaří najít si dlouhodobého partnera, zkracuje se jim reprodukční období a mnoho z nich nakonec zůstane bezdětných,“ přidávají závěr další studie.

Fotogalerie: - Pochod pro život

Co s tím?

Vyvozují z toho závěr, že pokud chtějí státy zvýšit porodnost, musí se zvýšit procento těch, kteří se dají dohromady. Jenže to má podle nich háček. „Odborníci si bohužel nejsou jisti ani psychologickými příčinami oslabení partnerských vazeb. Mezi faktory, které podle nich vysvětlují úpadek vztahů, patří seznamovací aplikace, politická polarizace, preference svobodného života, individualismus, materialismus, problémy s navazováním vztahů, používání sociálních sítí, ekonomická nerovnost a nedostatečné schopnosti flirtovat,“ píší.

Jenže dle jejich tvrzení je příčina hlubší, vyvěrá z měnících se sexuálních strategií. „Na základě těchto výzkumů tvrdíme, že prostředí moderního světa, které se vyznačuje mimořádným bohatstvím zdrojů a rovností pohlaví, vyvolalo jev, který nazýváme ‚posunem rovnováhy v párování‘ – což je možná hlavní příčina dnešního úbytku pevných partnerských vazeb a klesající porodnosti v mnoha zemích. Svoboda žen a materiální prosperita zřejmě motivují ženy k tomu, aby kladly větší důraz na krátkodobé strategie (páření bez závazků), ale z hlediska reprodukce jsou tyto strategie kvůli antikoncepci neúčinné. Společnosti s nízkou porodností tak vstoupily do toho, co nazýváme ‚pastí plodnosti po rozpadu párových vazeb‘, v níž se tvoří příliš málo stabilních párů včas a na dostatečně dlouhou dobu, aby udržely porodnost na úrovni reprodukce. Tato past je důsledkem ‚paradoxu plodnosti založeného na volbě žen‘: když se svobodná volba partnera u žen spojí s ekonomickou nezávislostí a účinnou antikoncepcí, systematicky upřednostňuje strategie páření, které podkopávají párové vazby a tím i skutečnou plodnost,“ píší autoři studie.

Čím svobodnější ženy, tím méně dětí

A argumentují dále, že nejen svoboda ve výběru partnera, ale také posílení postavení žen na pracovním trhu snížily užitečnost mužů pro ženy, což vede k tomu, že ženy omezují okruh mužů, ze kterých jsou ochotny přijmout partnera. Odvolávají se na další výzkumy, dle kterých při nižší závislosti žen na zdrojích, které poskytují muži, dochází ke snížení spárování.

„Svoboda žen přinesla společnostem i oběma pohlavím v mnoha ohledech obrovské výhody, ale odborníci se často zdráhají zdůrazňovat její souvislost s extrémně nízkou porodností. Někteří se obávají antifeministické reakce, což je obava, která mohla přispět k vyhýbavější komunikační strategii mezi výzkumníky v oblasti porodnosti. Jejich neochota náležitě bít na poplach a zabývat se i politicky nepohodlnými příčinami krize porodnosti může být pohodlnější volbou, ale v dlouhodobém horizontu by to mohlo podkopat svobodu žen,“ varují s tím, že korelace mezi rovností žen a mužů a nízkou porodností je velice silná.

Fotogalerie: - Národní pochod pro život

A řešení?

Řešení, které výzkumníci navrhují, je ovšem kuriózní. Podle nich se má reprodukce více individualizovat. „Pokud se nám pravděpodobně nepodaří výrazně zvýšit míru uzavírání partnerských svazků, měli by politici zvážit jiné způsoby, jak ženám pomoci mít tolik dětí, kolik si samy přejí. To by znamenalo poskytnout ženám prostředky nezbytné k tomu, aby dospěly k závěru, že mít děti i bez partnera je lepší volbou než zůstat bezdětná,“ říkají. V praxi to znamená dotovat a tím tvořit více matek samoživitelek.

Autoři uznávají, že to je zatím jak fiskálně, tak politicky neprůchodné, ale stejně by prý měly proběhnout experimenty, jaké sociální a ekonomické zdroje jsou dostatečně motivující pro individuální reprodukci. „Takové finanční transfery by však ještě více snížily užitek, který muži ženám přinášejí, a tím i partnerskou hodnotu některých skupin mužů, což by pravděpodobně ještě více prohloubilo marginalizaci mužů. Existenciální důsledky krize porodnosti by však mohly taková drastická opatření ospravedlnit,“ argumentují.

A jako útěchu uvádějí, že ve čtyřicátých letech by měla být dostupná technologie umělých děloh, která by měla umožnit „větší reprodukční rovnost mezi pohlavími“.

Psali jsme:

Ministr Macinka: Spolupráce, která nevyžaduje volbu mezi partnery, ale buduje mosty

Martin Kuba zasáhl Petra Fialu na nejcitlivějším místě

Ukrajina a Izrael jsou ve při. EU přišla s varováním

Výzva přijata. Největší fanda NATO si to brzy rozdá s ruským studentem