Podle jeho názoru německá snaha o snížení napětí a návrat k normálním vztahům s Ruskem ukazují, že se Německo vrací jako samostatný a v rámci Evropy dominantní subjekt. Navzdory tomu ale o vývoji ukrajinské krize rozhodne dynamika vztahů USA a Ruska.

Podle Duhana se v postoji Německa odrážejí protichůdné zájmy a tendence, které se snaží vybalancovat. Na jedné straně se stalo nejsilnějším státem Evropské unie s nesmírně silnou ekonomikou a jejím faktickým lídrem, na straně druhé odmítá vojenské řešení. „Německo sice považuje ruské jednání za nepřijatelné, ale touží po dobrých vztazích a dalším obchodování s Ruskem,“ vysvětluje Duhan.

Poukazuje na to, že Německo podporovalo prozápadní síly na Ukrajině, ale v roce 2008 zablokovalo vstup této země do NATO.

Podle Duhana se zdá, že Němci jsou ochotní respektovat ruské červené linie mnohem více než Američané či Východoevropané. „Německo chce mít vliv ve východní Evropě, která tradičně patří k jeho hlavním zájmům, ale nehodlá se přímo střetnout s Ruskem, ani se vojensky angažovat,“ shrnuje Duhan. Zdá se rovněž, že Německo akceptuje ruské odmítnutí ukrajinského zapojení do západních struktur. „Kancléřka Angela Merkelová prohlásila, že členství Ukrajiny v NATO není reálné,“ připomněl student s tím, že hlavním německým zájmem je snížit napětí, a proto bude nadále spojovat zmírnění či zrušení sankcí s plněním minských dohod a snažit se Rusy přimět k umírněnosti, aby předešlo tvrdšímu americkému postupu, pokud by nebyly naplněny.

Německo ví, že ustupovat Rusku jen kvůli obchodu je krátkozraké

Na druhou stranu ale v otázce sankcí bude Německo neústupné a zruší je až po splnění západních požadavků. Berlín totiž ví, že ustupovat Rusku jen kvůli obchodu je krátkozraké a pro Rusy projevem slabosti, a realisticky si vyhodnotil, že vyhrocení konfliktu je politicky i ekonomicky drahé. „Eskalace konfliktu USA a Ruska ohledně Ukrajiny není v zájmu Německa, protože by utrpělo nejvyšší ztráty, a to nejen obchodní,“ domnívá se Duhan.