„Vždycky mnou otřese, když slyším o víře mluvit velkohubě ve stylu pouťových vyvolávačů, těžce nesu snahy ‚obránců naší křesťanské civilizace‘ dělat z víry politickou ideologii. V Americe jsem si dosyta užil pouliční i televizní ‚evangelizátory‘. To se pak se studem a hrůzou ptám, mám-li s takovým vulgárním náboženstvím něco společného. Ve víře jde o tajemství, které je nemožné spoutat do slov a pojmů, je lépe užívat cudnou, poetickou řeč metafor,“ zmínil úvodem k víře Halík. 

Rovněž zmínil skutečnost, jak pro něj bylo těžké nepodepsat Chartu, aby neohrozil podzemní církev. „Nebylo to lehké, protože mnozí z mých nejbližších přátel patřili k zakladatelům Charty. Ale moji církevní představení mi dali jasně na vybranou: buď politický disent s trvalým závěsem tajné policie, anebo setrvání v celé pečlivě zakonspirované síti podzemní církve. Zvolil jsem to druhé,“ popsal Halík.