Budoucí program je podle něj jasný. Sbíráme síly, pokračuje útok (vlastně s prominutím příměří) až do logického konce. Armáda Nového Ruska u Debalceve statečně ukázala svou hrdinskou podstatu, sílu a způsobilost. Armáda existuje, a tudíž existuje i stát Nové Rusko (Novorossija). Vytváříme exilovou vládu, postupujeme dál, přestávka skončila.

Čeho jsme byli svědky v posledním půlroce? Pokusy vnutit nám hru, kterou jsme nemohli hrát po našem. Doporučovali nám vědomě přiznat porážku ještě dřív, než hra začala. Teď se obavy rozptýlily a jasně se ukázalo duchovní hrdinství národa, který nezradil ruské jaro.

Zkoušeli to, ale Nové Rusko nezničili

Principiálně se ale situace nezměnila. Všechny armádní kolony jsou na místě a čekají jen na rozkaz k útoku. Mnohé se jim podařilo, ale to hlavní nikoli: nezničili Nové Rusko. Zkoušeli to, ale bez úspěchu. A teď se v rytmu začínajícího půstu tvrdě a soustředěně budeme vracet.

Situaci zachránili ti, kdo vydrželi. Kdo bojovali a umírali dokonce i tehdy, když se po Minsku zdálo, že vše je zrazeno a ztraceno. Situaci zachránili obyčejní ruští lidé, lid Donbasu, Nového Ruska, ruský národ. Občas se zdá, že jsme přestali existovat, že kolem nás existuje jen pakáž. Z ničeho nic se ale v nové etapě dějin objevil ruský člověk se samopalem a upřímnou vírou v Rusko.

Jsme armáda ruských osvoboditelů, zachránců a léčitelů

Na oslavy je brzy. Debalceve není Kyjev, není to dokonce ani město Melitopol, které potřebujeme pro železniční spojení s naší posvátnou krymskou půdou. Není to ani Mariupol, který ale, doufám, přijde brzy na řadu. Nepřipusťme ale žádnou mstu a zlomyslnost, ani vůči nejhroznějšímu nepříteli. Jsme armáda ruských osvoboditelů, zachránců a léčitelů, nejsme kolonizátoři ani zločinci.