Na otázku, zda podle něj evropští politici umějí „číst“ v Donaldu Trumpovi, odpovídá: „Jedna z nejzajímavějších knih o Trumpovi je studie Charlieho Ladermana a Brendana Simmse Donald Trump: vznik světonázoru. Autoři vzali všechny rozhovory, které Donald Trump poskytl od roku 1980 do začátku prezidentské kampaně. Nikoli knihy, které vydal, protože u nich není zaručena autenticita. A na základě tohoto korpusu zkusili najít témata, ve kterých je Trump konzistentní a nemění názory. Našli celkem tři,“ vypočítává Krastev.
Prvním je podle knihy Ladermana a Simmse Trumpův náhled na obchodní vztahy. Ty Trump vidí jako tzv. hru s nulovým součtem, tedy aby někdo mohl vydělat, musí jiný prodělat. Trump tedy podle autorů věří tomu, že neexistují takové obchody, na kterých by vydělali všichni.
Druhým tématem je prý Trumpova negativní fixace na Írán. Donald Trump se o politiku začal zajímat okolo roku 1980, kdy se odehrávala íránská krize s americkými rukojmími. Tehdy trvalo skoro dva roky, než se situaci podařilo vyřešit. Donald Trump podle autorů vnímal americké ponížení ze strany Íránu.
Třetím tématem je zjednodušeně Evropa. Donald Trump se podle autorů domnívá, že není spravedlivé, aby dvě země, které prohrály druhou světovou válku, tedy Německo a Japonsko, patřily mezi vítěze v moderním světě. Redaktor Veselin Vačkov, který vedl rozhovor s Krastevem, v tomto bodě namítl, že podobný pohled je vcelku běžný i v Rusku. „Přesně tak. A zčásti vysvětluje Trumpův vztah k Rusku jako k vítězi války. Pro Donalda Trumpa musíš být vítězem pořád v každé situaci. Neexistuje malý a velký střet. Je třeba vyhrát každý. Připomíná to uvažování v podsvětí, kde si nemůžete dovolit prohrát ani jednou – protože ztratíte respekt a pak už všechno,“ souhlasil Krastev.
Jak by se tedy tento Trumpův názor mohl promítnout ve vztahu k Evropě? Podle Krasteva nemyslí Trump v kategoriích institucionálního spojenectví. Nechce rozvrátit NATO, jen ho nevnímá jako souvislou entitu, ale vidí jednotlivé země a s těmi chce jednat. „Bude členské země Evropské unie tlačit k projevům neloajality k sobě navzájem – například co se týká otázky Jeruzaléma. Pro něho je důležité ukázat, že Evropská unie jako taková je problém. Jestli s ním někdo chce mluvit, má mluvit z pozice hlavy svého vlastního státu, nikoli z pozice Evropské unie. Platí to především pro Německo a Francii,“ dodává Krastev.
Fotogalerie: - Zkouška sirén
Vačkov poté připomněl, že Trump již jednou přirovnal německou kancléřku Merkelovou k Michailu Gorbačovovi, také je prý tak idealistická, ale naivní a chybující. Jaký tedy bude dopad kancléřčiny politiky na EU? Jak dopadl Sovětský svaz, je všeobecně známo. „Angela Merkelová je ve velmi těžké situaci, protože se pokouší zachovat svět, který byl výhodný pro Evropu a především Německo. To je ten samý svět, který Donald Trump považuje za nevýhodný pro USA. Daří se jí to čím dál hůř, a to z vnějších a už i z vnitřních příčin. EU se dostala do čtyř krizí, které ji rozdělily různým způsobem. Merkelová v jednom okamžiku nepochopila, která z nich je ta nejdůležitější,“ odpověděl Krastev.
Za ony čtyři krize považuje brexit, anexi Krymu, krizi eurozóny a migrační krizi. Merkelová podle Krasteva nepochopila obavy nejen ve východní Evropě. „Ve většině zemí střední a východní Evropy došlo po roce 1989 k obrovské ztrátě obyvatelstva. Baltské země, Bulharsko, Rumunsko či Maďarsko zaznamenaly mimořádné populační propady. Jenom mezi lety 2007 až 2017 opustilo Rumunsko 3,4 milionu lidí. Tři čtvrtiny z nich byly ve věku pod 30 let. Maďarsko opustilo za posledních deset let více lidí než po revoluci v roce 1956. Revoluce z roku 1989 se liší od jiných podobných události v tom, že neodešli poražení, ale vítězové nebo aspoň ti, kteří si změnu přáli nejvíc. Vznikla situace, kdy vítězové jsou první, kteří opouštějí zemi, a tak i samotná myšlenka změny se stává problematická,“ vysvětluje Krastev.
Veselin Vačkov poté uvádí věci na pravou míru a podotýká, že Česko je z tohoto pohledu výjimkou – populace zde roste. Přesto jsme silně antiimigračně naladěni. Čím to lze vysvětlit? Podle Krasteva to lze vysvětlit tím, že o století dříve existovaly dvě Evropy. Ta multikulturní byla na východě. Západ byl etnicky mnohem homogennější. „Během 20. a 30. let ovšem centrální Evropa začíná vnímat svou multikulturnost jako slabinu. Menšiny se stávají bezpečnostním rizikem pro tehdejší národní státy, což se projeví během války. V tomto smyslu se poválečná homogenizace těchto států začíná vnímat jako velký úspěch. Mezitím na Západě v důsledku dekolonizace začíná vznikat jiný typ společnosti, mnohem více multikulturní,“ pokračuje Krastev.
Kvóty byly podle Krasteva velkou chybou, neboť vytvořily dojem, že se zdejším společnostem nutí model, který tyto společnosti nepovažují za dobrý. Východoevropské společnosti přitom svou homogenitu považují za výhodu. „A ještě něco. Během řecké krize hlavní vzkaz z Berlína zněl ‚existují pravidla‘ a musíme se jich držet. Během migrační krize najednou vzkaz zněl ‚pravidla nefungují‘. V této situaci můžete žádat výjimky, ale jako politické řešení, nikoli jako moralistickou výzvu, kterou navíc prosadíte silou,“ říká Krastev. Podle něj to byl pro Východoevropany signál, že pravidla se za běhu mění tak, aby vyhovovala těm silným. S Východoevropany se poté zachází jako s druhořadými.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
