Němec, který působil i v Kosovu u speciálních jednotek, hodnotí, že střety v Afghánistánu byly na rozdíl od jeho předešlých zkušeností nesrovnatelné. Zkušenost z bitevního pole pak mohl využít i v rámci výcvikových aktivit, jednou z nich je i výcvik kurdských jednotek v Sýrii bojujících proti Islámskému státu.
 
Upozorňuje na situaci, s níž se musí potýkat vojáci po návratu do civilu – i on sám jakožto absolvent vysoké školy ovládající angličtinu a ruštinu prý nemohl najít po předložení životopisu uplatnění. Glosoval, že mnozí vojáci to mají ještě horší: „Zeptají se vás: ‚Co umíte?‘ ‚Tak střílím, skáču s padákem, umím řídit…‘“ Němec se nakonec rozhodl založit si bezpečnostní firmu. Sociální začlenění vojáků do společnosti dle něj nefunguje.  

A jak hodnotí působení spojeneckých sil v Afghánistánu? Míní, že cíl dopadnout Usámu bin Ládina a zničit Al-Káidu se podařil. Druhý cíl, jenž měl spočívat ve zničení Tálibánu a zamezení tomu, že by se Afghánistán stal zemí, ze které jsou podnikány teroristické útoky, dle něj zdařilý už nebyl. „V Afghánistánu selhaly politické špičky – jak afghánské, tak i evropské a celosvětové. Válku nevyhrajete tím, že dobijete hlavní město…“ řekl s tím, že po dobytí hlavního města se válka dá vyhrát, pokud dojde k uzavření nějaké dohody, k té však v případě Afghánistánu mezi vládou a Tálibánem nikdy nedošlo.