„Již desítky let nebylo rozdělení mezi vládou a lidem v České republice tak hluboké jako dnes. A vláda se po několika týdnech manévrování pochlapila k jasnému prohlášení, že hranice nezavře, bude přijímat i ty kolonisty, kteří představují dramatické bezpečnostní riziko a ani řecká tragédie ji nepřinutí přemýšlet o výjimce ze zavedení eura. V listopadu 1989 bylo v našich zemích více příznivců pokračování Jakešova režimu, než kolik lidí dnes podporuje tyto vládní kroky,“ poznamenává úvodem Hampl.
Podle Hampla v této situaci ministr vnitra Chovanec objevil sympatie ke svým předchůdcům Bachovi a Metternichovi a začal vyhrožovat občanům. „O nic jiného se nejedná. Šibeničky a popravčí špalky, jakkoliv je lze pokládat za nechutné, byly v posledních 20 letech běžnou součástí demokratické diskuse. Nyní už nebudou. Od nynějška má hranice svobody určovat policie, nechal se slyšet ministr Chovanec,“ píše Hampl s tím, že nyní by byl na místě exemplární proces s odpůrci. K němu ale dle něj nedojde.
Celý text čtěte ZDE.
„Velké procesy tedy nečekejme, drobné šikanování ano. Období, do něhož jsme vstoupili, tak bude zvlášť obtížné pro policisty a další příslušníky ozbrojených sil. Budou řešit otázku dvojí loajality, stejně jako za protektorátu. Většina tehdejších četníků byli dobří vlastenci, jenže zároveň podléhali rozkazům, které zprostředkovaně pocházely od nacistické okupační správy. To je stavělo do složitých situací. Přesně stejně jsou na tom dnešní policisté. Jejich srdce je většinou na straně lidu, jenže jim velí vláda, která už zemi fakticky prodala. Vláda, která se chystá zaplavit naši zemi islámskými kolonisty a policii bude využívat především k represi vůči původnímu obyvatelstvu,“ konstatuje Hampl.
Ve svém textu se v této souvislosti Hampl podivuje nad tím, proč ani tahle situace dramaticky nezměnila volební preference. A konstatuje, že je tak proto, že dosud chybí opozice. „Neměli bychom zapomínat, že i opoziční politiky platíme ze svých daní. Platíme je za to, že vládě nic nedarují a že když začne ministr vnitra ignorovat zákony a vyhrožovat lidem, opozice na něj ‚vystartuje‘, v lepším případě ho dokonce dostane k soudu! Jenže to vypadá, že mají úplně jiné starosti. Naše peníze si klidně berou, ale dny kritické pro přežití národa buď tráví u vody nebo dokonce přemýšlením, jak si islamizací nahrabat,“ uzavírá s tím, že vnímá tři postavy se schopností stát se opozičními leadery: Martina Konvičku, Václava Klause mladšího a Tomáše Pajonka.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
