„Omlouvám se všem, kteří zažili okupaci. Já jsem si válel šunky na mezinárodním budovatelském táboře ve Francii,“ začal vysílání Merta. Tehdy ještě jako mladý student architektury dostal příležitost vycestovat do západní Evropy. Jak se stalo, že v roce 1969 vydal své debutové album písniček v Paříži? „Já jsem tušil, že to sklouzne k desce. Je to taková omletá písnička. Zůstal jsem v Paříži, proto jsem okupaci zažil zprostředkovaně, viděl jsem ji přes rybářské světničky a okýnka na Île de Sein,“ rozhovořil se Merta o rybářské vesničce v Bretani, kde trávil tehdejší prázdniny.

„Najednou koukám přes ta okýnka… Tanky na Václaváku. Vzpomínám, jak tatínek říkal: Hele, ty Rusové sem vpadnou. Ty budeš někde ve Francii, nevracej se, vystuduj nějakou prestižní školu, třeba École des Beaux-Arts, ono to tady dlouho nevydrží. Až jim rupne v zádech, tak se vrátíš a tu svoji zkušenost dáš ve prospěch národa,“ vyprávěl Merta, co mu radil otec, který bojoval za druhé světové války v britské armádě.

„S takovou trošku výmluvou na toho tatínka jsem využil nabídky francouzské vlády, která všem studentům, kteří alespoň blafli francouzsky, nabídla stipendium 500 franků měsíčně. 400 franků byl nájem v takových těch studentských bytech. Já jsem jako student architektury byl v Rennes, když jsem měl chvilku, tak jsem ujížděl buďto do Nanterre, kde žili revoluční studenti, kteří mlátili policajty, zapalovali auta, stavěli barikády. Měli krásné heslo – Pod dlážděním je pláž,“ popisoval Merta tehdejší ovzduší ve Francii.