„Omlouvám se všem, kteří zažili okupaci. Já jsem si válel šunky na mezinárodním budovatelském táboře ve Francii,“ začal vysílání Merta. Tehdy ještě jako mladý student architektury dostal příležitost vycestovat do západní Evropy. Jak se stalo, že v roce 1969 vydal své debutové album písniček v Paříži? „Já jsem tušil, že to sklouzne k desce. Je to taková omletá písnička. Zůstal jsem v Paříži, proto jsem okupaci zažil zprostředkovaně, viděl jsem ji přes rybářské světničky a okýnka na Île de Sein,“ rozhovořil se Merta o rybářské vesničce v Bretani, kde trávil tehdejší prázdniny.
„Najednou koukám přes ta okýnka… Tanky na Václaváku. Vzpomínám, jak tatínek říkal: Hele, ty Rusové sem vpadnou. Ty budeš někde ve Francii, nevracej se, vystuduj nějakou prestižní školu, třeba École des Beaux-Arts, ono to tady dlouho nevydrží. Až jim rupne v zádech, tak se vrátíš a tu svoji zkušenost dáš ve prospěch národa,“ vyprávěl Merta, co mu radil otec, který bojoval za druhé světové války v britské armádě.
„S takovou trošku výmluvou na toho tatínka jsem využil nabídky francouzské vlády, která všem studentům, kteří alespoň blafli francouzsky, nabídla stipendium 500 franků měsíčně. 400 franků byl nájem v takových těch studentských bytech. Já jsem jako student architektury byl v Rennes, když jsem měl chvilku, tak jsem ujížděl buďto do Nanterre, kde žili revoluční studenti, kteří mlátili policajty, zapalovali auta, stavěli barikády. Měli krásné heslo – Pod dlážděním je pláž,“ popisoval Merta tehdejší ovzduší ve Francii.
Fotogalerie: - Přidáme důchodcům
„Oni mě uváděli jako opravdového komunistu z Prahy,“ říká o svých tehdejších souputnících z Francie. „Jim bylo jedno, že komunisti nejsme, holt jsme pro ně byli živoucí zdroj informací. Komunismus jako zmaterializovaná křesťanská myšlenka byl asi tehdy strašně přitažlivý. A obávám se, že začíná být i dneska,“ zamýšlí se Merta. Poté se ve vyprávění dostal k okamžikům, kdy se souhrou známostí se členy kapely Olympic, kteří tehdy byli na výjezdu ve Francii, a také nejrůznějších okolností dostal až k nahrání své první desky.
Vadilo vám, že dav pískal na Andreje Babiše při pietním aktu před sídlem Českého rozhlasu?Anketa
Vladimír Merta se ale z Paříže vrátil. Uvažoval někdy, že by ve Francii zůstal? „Uvažoval jsem o tom asi pět vteřin. Věděl jsem, že jsem figura dost depresivní, psychicky nevyrovnaná, tak jsem si to zakázal. To mi vydrželo i během normalizace. Všem lidem doporučuju poslechnout základní intuici. Žádné logické důvody neobstojí. Člověk má jít za svým snem, za svou podstatou a nikdo vám s tím nepomůže,“ vysvětloval Merta. Ve Francii byla jednoduše jiná kultura než v Československu. Vladimír Merta se domníval, že kromě písniček nemá Francii co nabídnout.
V době, kdy byl Vladimír Merta ve Francii, v Česku se dostával do popředí jiný písničkář – Karel Kryl. Za jeho strmým nárůstem popularity stály bezpochyby písničky, které se vázaly k sovětské okupaci. Vladimír Merta měl zejména k písničce Bratříčku zavírej vrátka poměrně ostrý kritický názor. „Kryla jsem měl strašně rád, on to byl hodnej člověk. Dovedl se rozdat pro publikum, to málokdo umí. Měl jsem ho rád a strašně jsem nenáviděl některé jeho písničky, pro takovou podivnou ubrečenost. Z Nevidomé dívky mě mohl trefit šlak. Bratříček je krásná písnička, která ale podle mého názoru nejenom vysvětlila národu, co se stalo, ale předurčila mu jeho roli. Nevzlykej, zavírej, nedá se nic dělat,“ popisoval Merta.
Sám Merta napsal podle svých slov tři, nebo čtyři okupační písničky. „Nejsou dobré a nerad je hraju. Krylovy písničky, ty, které jsem považoval za ubrečené a svým způsobem zbabělé, žijou dodneška,“ soudí Merta. Některé písničky, jako například Karavana mraků, jsou podle něj ale na úrovni Lennona, nebo Dylana.
Fotogalerie: - Koněv a Marta
Jak vnímal Vladimír Merta samotný formát folkové hudby? „Musím se vrátit k ideálu socialismu. Bylo mi strašně blízké pojetí, že člověk má děkovat za talent, nemá ho využívat na úkor někoho nebo k vlastnímu obohacení, a naopak ho má dát do služeb nějaké ideje, myšlenky nebo aspoň skupiny lidí. Byl jsem socialista a zároveň antikomunista, jestli to jde dohromady,“ vysvětlil Merta.
A co srpnové události ve Vladimíru Mertovi vzbouzejí dnes, po půl století? Jak vnímá jejich dnešní reflexi? Jak nahlížet třeba na Alexandra Dubčeka a jeho roli? „Mladá generace si musí položit otázku, co by oni dělali na Dubčekově místě. Já sám nevím. Obávám se, že ten Moskevský protokol bych taky podepsal, protože asi nebylo zbytí. Já jsem navíc pacifista a myslím si, že jeden život matky s dítětem nestojí za žádné politické kecy. V nejhorším bychom se naučili rusky. No a co? Rozhodně nejsem pro to, aby se střílelo do vojáků, kteří jsou zneužiti totalitní mocí,“ shrnul své dojmy Merta.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
_profil_top.jpg)
