O Leninovi na zasedání Výboru pro vědu a výzkum 21. ledna 2016 (v den výročí smrti V. I. Lenina)

„Ohledně toho, co je hlavní – ovládání myšlenek. To je samozřejmě správné. (Obrací se k M. Kovalčukovi, který o Leninovi a jeho schopnosti ovládat myšlenky současníků ve svém vystoupení mluvil.) Michaile Valentynoviči, ovládání myšlenek je správné. Důležité je jen, aby to myšlení vedlo k potřebnému výsledku; a ne tak jako u Vladimira Iljiče. Ale samotná myšlenka je správná. V konečném důsledku toto myšlení vedlo k rozpadu Sovětského svazu. Ano, k tomu. Bylo tam mnoho myšlenek, autonomizace a tak dále – a položily atomovou bombu pod budovu, která se jmenovala Rusko, a ta potom vybuchla. Mírovou revoluci jsme nepotřebovali. Takové myšlení tam bylo – je třeba ještě myslet na to jaké.“ (21. ledna 2016, zasedání Výboru pro vědu a výzkum) Zdroj: http://www.kremlin.ru/events/president/news/51190 

V diskuzi na meziregionálním fóru Celoruské lidové fronty ve Stavropolu odpovídá Vladimir Putin 25. ledna 2016 na dotaz D. Buzgulova o prezidentově osobním postoji k V. I. Leninovi a aktuálnosti jeho pohřbení: 

„Co se týče pohřbení a dalších podobných otázek. Víte, zdá se mi, že se k tomu musí přistupovat velmi opatrně, abychom nepřijímali nějaké kroky, které by rozdělily naši společnost. Naopak je nutné ji sjednocovat. To je nejdůležitější. 

Nyní k hodnocení té malé diskuze, která se rozvinula na Výboru pro vědu a vzdělávání. O co šlo? A vůbec, pokud se ptáte na moje hodnocení, víte, že jsem jako dalších 20 milionů sovětských občanů byl členem Komunistické strany SSSR a že jsem nebyl prostě jen členem strany, ale pracoval jsem skoro 20 let v organizaci, kterou tehdy nazývali Komise státní bezpečnosti SSSR [KGB, pozn. překladatele]. A tato organizace byla následníkem Zvláštní komise [tajná policie Čeka, pozn. překladatele], kterou nazývali ozbrojenou jednotkou strany. A pokud člověka z jakýchkoliv příčin vyhodili z partaje, okamžitě ho vyhodili z KGB. Nebyl jsem členem strany z nutnosti. Nemůžu říct, že jsem byl vcelku ideovým komunistou, ale i tak jsem se k tomu stavěl pozorně. Na rozdíl od jiných jsem nebyl z pohledu strany funkcionářem, byl jsem řadovým členem strany. Na rozdíl od jiných funkcionářů jsem nevyhodil stranickou knížku, nespálil ji. Nechci nyní nikoho odsuzovat, mohly tam být různé motivy; je jejich věcí, jak postupovali. Komunistická strana SSSR se rozpadla, a já mám do dnes někde stranickou knížku.