Vojenský analytik sleduje odhodlání Šlechtové. A proto detailně odkryl největší slabiny naší armády

Na ČT se již dlouho nedívám, protože tamní tupá propaganda a nevalná odborná úroveň většiny hostů účelově a arogantně vydávaných za odborníky mne a nejen mne od takového neefektivního mrhání časem odradila. Nicméně jsem byl požádán, abych okomentoval vystoupení ministryně Šlechtové v pořadu Václava Moravce. S nechutí jsem si poslechl záznam, ale výsledný dojem nebyl zase tak negativní. Předpokládám, že poslední větou na sebe přivolám hněv mnohých známých i neznámých, ale já už k jejich smůle kritiku, obzvláště sprostou, moc nevnímám. Konstruktivní kritika je v internetových diskuzích výjimkou. K hloupým řečem a projevům primitivismu je třeba přistupovat podle vzoru pánů Zemana, nebo Schwarzenberga.

Předesílám, že jako analytik musím vše hodnotit bez ideologické podjatosti a emocí, jakými se ve svém myšlení a projevu vyznačují pralesní primáti, nebo absolventi inkluzivní školy. Tak jsme se to učili a v polistopadovém období jsem nepotkal veřejně prezentovaného vojenského analytika, který by jen vzdáleně dosahoval znalostní a formulační úrovně mých někdejších šéfů. V ČT vidíme obvykle emoce, propagandu a komedii, pravý opak toho, co jsme se učili. Potvrzuje heslo známé již v předlistopadovém období, že pravda končí tam, kde začíná signál ČT.

Před ministryní obrany jsem zhlédl vystoupení jejího předchůdce, spolu s novým předsedou ČSSD. Bylo to jak námluvy v gayclubu. Hoši se jakoby cudně přeli a lehce napadali, aby se neřeklo, ale vzájemná sympatie z nich přímo čišela. Konec konců, v ČSSD vedeném novým předsedou a zároveň členem Aspen Institutu prý budou velké změny. Všude budou mít místo Marxe pověšenou fotografii význačné členky institutu Allbrightové a politická školení povedou kamarádi z institutu Pavel, Gabal a Pehe. Na místě je otázka, čím se současná ČSSD liší praktickou politikou, nikoli kecy, od lidovců nebo TOPky? Zájmy a cíle stejné, euromarxistické, jen řeči a komedie pro občany jiná. Vedení socialistů kráčí pod vedením správného vůdce po správné cestě do EU, žaláře národů. Cizí zájmy a vlastní koryta až na prvním místě.

Pánové se v debatě shodli na tom, že spolupráce s SPD v žádném případě, protože názory Tomia Okamury a dalších na tábor v Letech jsou přímo odporné. Slušná ukázka účelové komedie a pokrytectví. Kolik z nich by šlo bydlet do Chánova? Připomínám, že s vyjádřeními osob z SPD k Letům nesouhlasím, což jsem nedávno napsal, ale kriminalizace názoru ve sněmovně je opravdu trapná komedie. Pravděpodobně i ve sněmovně budou moci poslanci říkat jen to, co se bude hodit vedení v Bruselu a Berlíně a jejich místním poskokům. Možná by se mohla založit funkce sněmovního a senátního cenzora, jak šitá pro nějakého morálního neziskovkáře typu Jakuba Jandy. Tomia Okamuru je podle nich třeba vyhnat na základě návrhu lidovců z pozice místopředsedy sněmovny (a patrně nahradit někým uvědomělejším z hlediska euromarxistického světového názoru), pouze se neshodli na provedení. Stropnický je logicky pro větší komedii, což je jeho obor, na rozdíl od vojenství. Co v takovém případě získá SPD podporou vlády ANO a ČSSD? Co získá KSČM podporou vlády ANO a ČSSD? Nedostane se SPD do pozice věčně tolerované opozice, jako byli před listopadem 1989 lidovci a socialisté a v současnosti je to KSČM? V takovém případě z toho budou mít užitek pouze členové vedení a poslanci, případně zastupitelé v obcích. Ale z hlediska obecného národního zájmu a členské základny bude výsledek nulový. KSČM si však dokázala po listopadu 1989 zajistit finanční základnu a zaměstnání pro řadu svých odborníků i mimo vedení partaje, zatímco současná SPD takové možnosti nemá. Realitou může být mnoho sněmovního povyku pro nic. Voliči nedávno na čtyři roky zahodili příležitost. V debatě kdesi zaznělo, že SPD je proti NATO. Pokud si vzpomínám, tak pan Okamura se proti NATO nikdy nevymezoval, spíš naopak, takže kdosi v ČT vědomě, pravděpodobně účelově a beze studu lhal. Tvrzení, že SPD je proti NATO, protože odmítá zahraniční mise, je mimo realitu.

Mise v Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, Sýrii, Libyi a Mali nemají nic společného s NATO, které dodnes má v chartě uvedeno, že problémy má řešit mírovými prostředky. NATO bylo ustaveno pro obranu západní Evropy proti SSSR, nikoli pro mise v Asii a Africe, navíc katastrofálně neúspěšné a co je nejhorší, bez pozitivního bezpečnostního efektu na Evropu. Výsledkem je destabilizace celých regionů, nárůst počtu teroristů, vesměs islámských, kteří nenávidí USA, EU, NATO, křesťany a bělochy, zesilující islamizace a tím destabilizace Evropy a výrazný nárůst transferu drog do Evropy z islámských zemí. Z hlediska Charty OSN je převážná většina uvedených misí porušením této charty a tudíž vojenskou agresí a reprezentanti států NATO by měli být stíháni mezinárodním soudem v Haagu. Jen v Iráku, podle irácké vlády, zemřelo díky mírotvorným a nebojovým operacím vedeným skupinou států, převážně členských států NATO přes milion civilistů. Je mi líto, ale z právního hlediska je to tak. Jenže celá slavná OSN a její bojovníci za lidská práva se nebojí hnát před soud pouze reprezentanty malých zemí, zatímco amerického, či německého prezidenta nikoli. Už z toho je vidět, že OSN živící tisíce povalečů a podporující islamizaci Evropy je k ničemu.

Všichni se nadšeně shodovali na tom, že je třeba navýšit rozpočet obrany. Jen se neshodovali na tom, že je třeba především nakupovat efektivně a bez korupce. Zrovna Stropnický se z hlediska modernizace armády moc nepředvedl v souladu s platným pořekadlem, že kdo nic nedělá, nic nezkazí a jeho náměstek za ČSSD Landovský už vůbec ne. Ostatně u Stropnického stačilo za celé čtyři roky víc než dost předání poloviny našich pozemních sil Bundeswehru Merkelové. Možná je dobře, že jinak už nic nedělal. Úkol patrně splnil. Jak chce Hamáček spojit větší utrácení na zbrojení s růstem důchodů a mezd je mi záhadou. Patrně větším zadlužováním státu, aby se populistickou komedií získaly hlasy k udržení euromarxistických koryt. Voliči ty dluhy nakonec zaplatí, bohužel nejen voliči ČSSD.

Vystoupení ministryně Šlechtové s reprezentantem KDU (a de facto i TOP a STAN) Bartoškem bylo rovněž zajímavé. Nicméně, ať se to komu líbí, či nikoli, z odborného hlediska neudělala Šlechtová dosud chybu. Lze jí sice vytknout přehnaně sebevědomé vystupování a některé netaktické verbální projevy před kamerou, ale z praktického hlediska minimálně jedná na rovinu, což je vzácný úkaz. Je mi jedno, zda je ženská, je mi jedno, zda je v oboru vojenství diletant, ale prokázala schopnost učit se, logicky myslet a odolávat tlakům a rovněž snahu něco dělat. Prozatím, uvidíme jak dlouho, je to nejlepší ministr za dlouhou dobu. To jí ostatně může přijít draho. Poměrně dobrý byl za posledních dvacet a více let pouze Barták, který měl zájem něco dělat a nebyl hloupý, takže byl odrovnán v rámci boje lobystických skupin. Dokonce i Peake převyšovala ubohý průměr a protože chtěla dělat pořádek, rovněž musela zmizet a nahradil ji Picek, ukázkový Drahoš v uniformě, který nic nevěděl, nic nedělal a nic nezkazil, pouze dovedně podlézal. Upozorňuji, že mluvím z praxe, řadu ministrů na různých ministerstvech jsem zažil a mohl pozorovat a hodnotit zblízka.

Bartoškovy výpady proti Šlechtové byly dost nesolidní. Resort obrany je především dlouhodobě kriticky zanedbaný snad ze všech hledisek. Po většinu doby od roku 1990 tam kralovali ministři za KDU a TOP, případně jejich reprezentanti typu Stropnického. Prakticky všechna výběrová řízení byla s ostudou a tahanicemi. Dobrá snad byla pouze akvizice Gripenů, ale i ta se z off setu změnila na leasing, aby někdo mohl vydělat. Najednou zjišťujeme, že máme dlouhodobě zastaralé dělostřelectvo, protileteckou obranu, radarové vybavení, výstroj a další materiál. Většina nemovitého i movitého majetku resortu obrany se rozprodala a využila k látání dlouhodobě krizového státního rozpočtu a rostoucích dluhů. Velkou otázkou je už na počátku celá koncepce letounu L-159 a jejich výroba v nepotřebném počtu. A stejná je situace s modernizovanými tanky T-72M2CZ. Vyrobeno celkem 30, systémově kus za 1,6 miliardy korun! V současné době zastarávají. Máme třicet tanků na dvě brigády. Potřebovali bychom jich minimálně šedesát, aby měly nějakou taktickou hodnotu.

Jako nesmyslný a nesystémový lze označit nákup kolových bojových vozidel, prakticky obrněných transportérů Pandur, včetně vyhozených peněz za vývoj prodloužené verze původního typu. Nehodí se vlastně na nic. V Afghánistánu nevyjely ze základny, protože něco takového by udělal jen sebevrah a pro evropské bojiště je jejich bojová hodnota daleko za moderními pásovými bojovými vozidly pěchoty. Ostatně paní ministryně se provezla na návštěvě v Afghánistánu v obrněném vozidle. Ovšem v americkém, třídy MRAP, které má s Pandury II nesrovnatelnou odolnost. Vozidla této kategorie TITUS od Tatra Trucks má nakoupit (konečně) i naše armáda. Jen se bojím dalších tažení lobystů směřujících k likvidaci zbytků našeho obranného průmyslu. Vozidla Iveco LMV jsou sice dobrý průměr z hlediska parametrů, ale je otázkou, proč se nakupují krátké verze. Z důvodu úspor? Paní ministryně není zrovna trpaslík, takže bych jí doporučil obléknout si maskáč, kanady a přilbu, vzít zbraň a lehkou polní a usednout na zadní sedadla. Proto IVECO vyrábí delší verzi, kde je v bojovém prostoru víc místa. Proč se nenakoupila?

Výběrové řízení na vrtulníky je ostuda vojáků, ať si náčelník Generálního štábu vykládá, co chce. Bohužel nejen generálové, ale i plukovníci jsou zasaženi lobysty a korupcí. Z požadavku na lehký vrtulník víceúčelového, tedy transportního a bitevního typu vychází reálně pouze Lynx od Agusta Westland, mimochodem nejrychlejší vrtulník v NATO. Jenže ten se v současné době vyřazuje a nová verze se teprve testuje. Dále se jedná o americký UH-1Iroquis, známý jako Huey používaný již z války ve Vietnamu, samozřejmě modernizovanou verzi. Nicméně při americkém hodnocení vychází najevo, že lehký transportní vrtulník není schopen plnit plnohodnotně úkoly bitevního. Ve Vietnamu nestíhaly bitevní verze následovat ani verze transportní s vojáky. Tedy opět snaha o úsporu cestou univerzálního kočkopsa. Přitom už za druhé světové války se prokázalo, že univerzální zbraňové systémy mají nižší bojovou hodnotu, než jednoúčelové. Potřeba jsou především menší transportní vrtulníky s nižšími provozními náklady. Bitevní úkoly by měly plnit plnohodnotné bitevní vrtulníky, s nimiž se nepočítá. Proč? Pokrytecký nářek pana Bartoška kolem opožděného výběrového řízení na lehké víceúčelové vrtulníky byl dost pokrytecký. Především současné Mi-171š mají resurs minimálně deset let, takže není třeba panikařit. Ohánění se americkým kongresem a jeho povolením k nabídce amerických vrtulníků do ČR je doslova trapas. Už jen to, že k nabídce (nikoli prodeji!) ubohých dvanácti vrtulníků do spojenecké země NATO je třeba svolení kongresu, ukazuje, jak spolehlivý a důležitý jsme partner. Asi jako nějaký Afghánistán.

Nejlépe je vidět problémy s akvizicemi a chybějící nadresortní nezávislý akviziční úřad, jaký mají například v Německu, nebo v Kanadě z hlediska výběrového řízení na bojová vozidla pěchoty. Zde se kdosi snaží účelově prosadit nejdražší a nejméně takticky i technicky vhodný německý typ Puma. Proč? Píšu o tom seriál článků v časopise Security. Můžeme si připomenout problematické padáky, boty, zimní oblečení, ponožky.

Katastrofální stav protiletecké obrany je známý. Prakticky neexistuje. Přitom i v případě hypotetické války s Ruskem, které nemá zájem ani schopnost vést válku se státy NATO, můžeme čekat především rakety a letadla, nikoli tanky. Přenosné komplety Strela 2 končí, samohybné Strela 10 rovněž, bude se muset něco udělat se systémy středního dosahu KUB, které už mají pomalu problém s tuhou pohonnou hmotou. Zbývá pár desítek přenosných protileteckých kompletů RBS-70. Ty nestačí ani na ochranu dvou brigád v poli. Jinak je celý stát a armáda bez protiletadlového deštníku. Tahanice kolem radaru PVO středního dosahu je podobná. Izraelsk je z hlediska parametrů určitě nejlepší. Otázkou tedy je, zda je pro nás důležitější mít nejlepší radar, nebo průměrný se schopností se zapojit do nadnárodní spolupráce? Zde bych opět připomněl deklarované požadavky NATO na přednostní vlastní obranu. Ideální je samozřejmě radar, který by byl nejlepší a zároveň dokázal kooperovat. Uvidíme, co na to izraelská strana. Spoléhat se na spojence se nám však v historii nikdy nevyplatilo.

Obdobná je dlouhodobě situace v oblasti dělostřelectva. Před několika lety jsme prodali raketomety, aktuálně se uvažuje, že se budou nakupovat. Jak leninské krok vpřed, dva kroky vzad. Samohybné houfnice kanonové DANA jsou dlouhodobě zastaralé. Všichni vědí, že základní modernizace nabízená CSG má malý dostřel ve srovnání s konkurenčními typy. Důvodem byl především fakt, že naše armáda má pro ně obrovské zásoby munice ráže 152 mm. Západní typy mají ráži 155 mm a munici nelze zaměnit. Nicméně Slováci vyrábějí typ Zuzana, který z hlediska dostřelu Dany výrazně převyšuje. Poláci, kteří většinou hledají nejlepší řešení a do armády investují, připravují rovněž modernizaci typu DANA, protože je výhodný z hlediska provozu. Pokud se budou nakupovat nová děla, bude třeba rozhodnout, zda se bude jednat o typy tažené, vezené, samohybné a rovněž zda dát přednost kolovým, nebo pásovým podvozkům. Rozhodně by byla nejvhodnější samohybná děla, která zajišťují ochranu obsluhy na bojišti. Z kolových typů existují pouze slovenský Zuzana, možná Eva a švédský Archer. Z pásových americký M109 verze Palladin a německý PzH 2000. O jiných nemá smysl uvažovat.

A zde je opět problém základní koncepce českého armádního kočkopsa. Jedna brigáda na kolech, druhá na pásech, jako divize za varšavské smlouvy, kdy jsme měli 217 000 vojáků. A to vše bez řádné protiletecké obrany a dělostřelecké podpory a s ubohými 12 vrtulníky. Jak jsem již navrhoval, ideální by byly tři brigády, všechny na pásech, samozřejmě včetně dělostřelectva, které musí následovat tanky a obrněná vozidla v terénu, aby jim zajišťovala podporu nepřímou střelbou a k nim jeden intervenční pluk zaměřený výhradně na mise. Brigády by se cvičily především na obranu státu a boj v evropském prostoru, protože podle základních propozic NATO si má každý stát především zajistit maximálně vlastní obranu a poté se podílet na činnosti NATO. Přesně to se však dlouhodobě porušuje a každý spoléhá na spojence. Nikdo nepočítá s tím, že i spojenci budou muset bránit svoje území. Chystáme se tedy na útočnou válku v rozporu s atlantickou chartou? Neustálé soustřeďování se na mise kdesi v Africe připomíná baču, který jde lovit vlky a nechává ovčín otevřený.

Odmyslíme-li si žhavé nadšení paní ministryně pro EU, které je značně diskutabilní, což by vydalo na další článek, její snaha o vytvoření pořádku v resortu obrany je pozitivní a smysluplná a nedivím se, že mnozí uniformovaní hrdinové ječí strachy, že by mohli přijít o koryta, u nichž si bahní i déle, než třicet let za naše peníze a vlastně ani nevíme, komu doopravdy slouží.