Nejprve hovoří o Německu, kde podle něj jeho politici vtiskli Unii svoji představu o takzvané zelené tranzici, která se s velkým rachotem zhroutila. „Přechod na bezuhlíkovou ekonomiku měl zajistit uhlíkový plyn, samozřejmě z Ruska,“ poznamenal Půr s tím, že když se ukázalo, že tato představa je kvůli ruské invazi na Ukrajinu obtížně naplnitelná, přišlo Německo – a následně EU – s plány na vybudování obrovského vodíkového průmyslu. 

„Je to věc, o níž se nediskutuje – na evropské úrovni se bere za jisté, že časem vyměníme ruský plyn za vodík. Pojďme tyto představy poměřit s realitou. Jak nedávno ve svém článku upozornil web BBC, není to zdaleka poprvé, kdy vodík vyvolává velké naděje. První takovou vlnu jsme zažili v 70. letech minulého století a druhou v 90. letech. Jednou se ale objevila ropná krize a podruhé obavy z klimatické změny. Vodík boom nezažil navzdory siláckým prohlášením. Proč by to tedy tentokrát mělo být jinak?“ ptá se Půr a hovoří o třech typech výroby vodíku – zeleném, šedém, modrém.