Novinářka Saša Uhlová v sérii reportáží Hrdinové kapitalistické práce popsala, jak se jí pracovalo v drůbežárně Agrofertu. Napsala mimo jiné, že pracovala šest hodin bez přestávky a nemohla se ani napít, ani najíst, protože si nemohla vzít vodu na pracoviště.
„To je nepřípustné. Nepřípustné. V zákoníku práce máte, že zaměstnavatel vám musí dát přestávku na jídlo a oddech. Rozhodně není akceptovatelné, abyste odcházel po šesti hodinách z práce dehydrovaný. (...) Budeme se tím zabývat,“ přislíbil ředitel. Je rád, že tyto informace jsou publikovány, a úřad na ně bude moct reagovat.
Prozradil také, že se s podobnými podmínkami nesetkal poprvé. Setkali se s tím jak inspektoři práce, tak pravděpodobně i hygienici. Inspekce práce častěji řeší jiné případy. Třeba nezaplacení mzdy za odvedenou práci nebo nezaplacení přesčasů. Existují také případy, kdy si zaměstnanci stěžují na šéfa, ale při kontrole se ukáže, že na pracovišti je vše v pořádku a zaměstnanci šikanují svého šéfa.
Práce přes čas není v rozporu se zákonem. V době, kdy mají firmy víc zakázek, to lze pochopit, ale všechno má své meze. Pokud někdo tyto meze překračuje a přijdou na to inspektoři, přijde pokuta. Nejvyšší pokuty však mohou přijít až v okamžiku, kdy v jedné firmě dochází k opakovanému porušení zákona.
„Bude-li to porušení většího rozsahu, bude-li vůči větší skupině zaměstnanců a bude dlouhodobé, pak to bude vyšší pokuta, než když tyto parametry naplněny nebudou. Já vám můžu říci, že maximální výše pokuty tady je dva miliony korun,“ prohlásil v obecné rovině. Pokud se to někomu zdá málo, tak podle Hahna se to mnoha zaměstnavatelům zdá už tak dost vysoké a navyšování pokut se brání.
autor: mp