Bývalý řecký ministr financí tvrdí, že jednání trvala věčnost, protože druhá strana odmítla vyjednávat. „Trvali na komplexní dohodě, což znamenalo, že chtěli probírat naprosto všechno. Já to vnímal tak, že když chtějí mluvit o všem, vlastně nechtějí řešit vůbec nic. Nebylo možné s nimi vůbec hnout. Například po nás chtěli data týkající se státních podniků. Strávili jsme spoustu času, abychom jim je poskytli. K tomu vyplňování dotazníků a nespočet setkání. Ve druhé fázi jsme řešili DPH. Náš návrh odmítli, ale sami žádný nenavrhli. Poté přešli k privatizaci a opět náš návrh odmítli. Dále zase skočili k jinému tématu a opět náš návrh odmítli. A takhle to šlo pořád dokola,“ líčí svůj pohled na věc Varoufakis.

„Můj návrh vůči Trojce zněl jasně. Říkal jsem jim, ať nás nechají schválit tři či čtyři důležité reformy a poté nám uvolní potřebnou likviditu. Oni na to, že v žádném případě. Trvali na té jejich komplexní dohodě a zmiňovali, že v opačném případě to budou vnímat jako jednostranně vyhlášený nepřátelský akt, jehož cílem je zabránit uzavření dohody. O několik měsíců později se samozřejmě v médiích objevily výmysly o tom, že jsme neprováděli reformy a zbytečně ztrácíme čas. A když nám došly peníze, tak vyjednávači z Mezinárodního měnového fondu přišli se svými návrhy, které byly zcela mimo mísu. Skutečně nebyly vůbec životaschopné. Se zpožděním tedy navrhli něco, co nešlo schválit. To se obvykle děje v případě, že se prostě dohodnout s druhou stranou nechcete,“ stěžuje si Varoufakis.

Varoufakis konstatuje, že největším nepřítelem Řecka byly od samého počátku ostatní zadlužené země. „Důvod je zřejmý. Noční můrou politických vůdců těchto států bylo, že my při vyjednávání uspějeme a zajistíme Řecku lepší pozici. To by je samozřejmě politicky ohrožovalo, protože by museli svým voličům vysvětlovat, proč oni sami takových úspěchů nedosáhli,“ říká Varoufakis. Poukazuje také na to, že vyjednávací tým EU plně ovládalo Německo. „Euroskupina byla dobře sehraným orchestrem, jehož šéfdirigentem byl německý ministr financí Schäuble. Párkrát se sice stalo, že tam zazněly falešné tóny, ale Německo to ihned vrátilo do zajetých kolejí. Občas se z nich snažil vybočit francouzský ministr zahraničí, ovšem i ten se vždy nakonec stejně podvolil,“ zmiňuje Varoufakis.