Minulý týden se na pultech knihkupectví objevila kniha umělce a bývalého ředitele Národní galerie Milana Knížáka nazvaná „25 let v pichlavém sametu“. A jedná se o docela výbušný materiál. Knížák se totiž v kapitole Prezidenti nebývale rozhovořil jak o Václavu Havlovi a Václavu Klausovi, přičemž jeho slovnímu dloubnutí neušel ani Miloš Zeman, ba dokonce ani někdejší ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
„Zeman nám ukazuje, jaké to je, když se prezidentem stane plebejec,“ pustil se umělec do prezidenta a zmínil k tomu, že zatím všechny Zemanovy prezidentské projevy byly hloupé.
Ing. Miloš Zeman
„Přes všechny problémy, které jsem v Zemanově politickém vystupování viděl (v době, kdy vstoupil do vysoké politiky), jsem ho měl nakonec docela rád, ale deset let na Vysočině mu neprospělo. Stal se malicherným, ublíženým, zneuznaným géniem světové politiky a proto své prezidentství vlastně chápe jako zadostiučinění, jako velkou slávu, kterou je zpit do bezvědomí,“ poznamenal Knížák na konto Zemana.
A pak se pustil do líčení historky o atentátu.
Chtěl si povídat. Ale já vstal...
„Na Klausových narozeninách na zahradě jeho nového institutu mě někdo najednou prudce zatahal za vlasy. Drtil jsem mezi zuby nadávku. Při otočení jsem zjistil, že je to žertující Miloš Zeman, čerstvý prezident republiky. Byl velmi přátelský a chtěl si se mnou dlouze povídat. Problém byl v tom, že všechno, co říká, je opakem toho, co si myslím já,“ napíná v knížce Knížák své čtenáře.
O kousek dál ale děj posouvá.
„Seděl jsem pak vedle něho na lavici (kupodivu ani nepil, jen malé pivo, čímž mě trochu zarmoutil, poněvadž když je člověk alkoholikem, měl by alkoholizovat) a dohadoval se s Klausovými přáteli, kteří ho znají léta a kteří s ním v ničem nesouhlasili. Dojedl jsem a vstal, poněvadž mě ta debata opravdu nebavila. Lavice se zhoupla, Zeman seděl na samém kraji a shodila ho na zem. Začal křičet ´atentát na prezidenta´ a tím mě zase potěšil, to bylo adekvátní chování úměrné komičnosti situace,“ uvedl k nedokonanému "atentátu", což jej prý vedlo ke vzpomínce na jiného „atentátníka.“
„Řekl jsem mu, že to přežiju, poněvadž soud mi dá nanejvýš podmínku jako tomu pitomci, co nedávno střílel špuntovkou na Klause,“ poznamenal k situaci Knížák s poznámkou, že zatímco v USA by byl člověk vytahující z kapsy něco, co se podobá zbrani, okamžitě zastřelen, v Čechách se z takového hlupáka naopak udělá hrdina, který ještě zakládá politickou stranu.
Je mi jedno, zda text zpívá nebo vypouští ze zadku
„Vinen byl přece prezident Klaus, proč tam vůbec lezl,“ ironizuje v knížce Knížák příhodu Václava Klause, na něhož v roce 2012 při slavnostním otvírání mostu v Chrastavě na Liberecku několikrát vystřelil z airsoftové pistole dělník Pavel Vondrouš, přičemž ochranka nedokázala v tu chvíli vůbec zareagovat. Klaus ale bezprostředně po útoku musel vyhledat lékařskou pomoc ve Vojenské nemocnici - na ruce a na boku měl bolestivé modřiny – přesto soudy Vondrouše potrestaly jen půlročním podmíněným trestem za útok na veřejnou osobu.
A proč se Knížákovi zdají Zemanovy prezidentské projevy hloupé? „Zakládá si na tom, že mluví spatra, ale mne je jedno, jestli text čte, zpívá nebo vypouští ze zadku. Jde přece o to, co je řečeno. Zatím byly všechny Zemanovy projevy hloupé. Chválí prokurátora (pardon, státního zástupce) Ištvána, který by měl být zbaven úřadu, poněvadž zavádí totalitní manýry a zneužívá funkce k osobním mstám. Zeman také nelenil a rychle na Hradě vyvěsil evropskou vlajku a při své návštěvě Štrasburku se vehementně cpal do EP (evropské prdele),“ dodává bývalý ředitel Národní galerie k osobě Zemana.
Kříčel jsem na Havla: Proč lžeš?
A co jej nejvíce štvalo na Václavu Havlovi, kterého nazval v knížce „tragickou figurou našich současných dějin“? Prý je to lhaní.
„Bylo to někdy kolem Vánoc v roce 1989, kdy celý národ žil v euforii a Václav Havel začal být uvažován jako jediný možný kandidát na prezidenta...Na jedné rozhlasové stanici právě probíhalo interview s Havlem jako prezidentským kandidátem. Reportérka se jej tázala na události z jeho soukromí, na jeho mimomanželské milostné avantýry a na jeho vztah k alkoholu. Vše Václav Havel popřel. Nechápal jsem proč....Vztekle jsem mlátil do volantu a zbytečně křičel: ´Proč lžeš?´ Nechápal jsem to,“ píše Knížák a vysvětluje, že by v tehdejším revolučním nadšení zřejmě žádný rozumně uvažující člověk Havlovi nějaké jeho poklesky nevyčítal.
Milan Knížák ovšem ve svém dílku nezapomněl ani na osobu Karla Schwarzenberga, někdejšího Havlova kancléře, který je nyní šéfem TOP 09. Protože je ale zmínka o knížeti až v kapitole nazvané Postavy z panoptika, dá se z toho usuzovat, že jej Knížák zřejmě pokládá za „panoptikálního“.
Tam vám bude šmakovat!
Bývalému šéfovi Národní galerie stála u knížete za zaznamenání třeba historka, jak jej před lety potkal se svou ženou ve dveřích galerie Mánes, kde probíhal veletrh starožitníků. Výměna zdvořilostních vět měla za následek ale to, že Schwarzenberg oba manžele dovedl podle něj prý do „fantastické a výborné hospody“, jelikož se manželský pár chtěl někde dobře najíst.
„Když jsme tam dorazili, začal se ale Schwarzenberg ošívat a říkal: „já tam s vámi jít nemůžu, ale je to výborné, garantuji“.
„Tak jsme zapadli do hospůdky, po třech schůdkách dolů. Tam prázdno a podivně temno. Byli jsme jediní hosté. To nás trochu zarazilo, ale ujištěni ´šlechticem´ jsme si bez obav objednali. Nevím, co jsem jedl já, ale moje žena si objednala svíčkové řezy, které žel, nebyly ze svíčkové. Daly se jen těžce ukousnout. Tak zavolala vrchního a zpovídala ho Kdo? Jak? A proč? Až nakonec došla otázka na majitele. Kdo? Karel Schwarzenberg!“
A knížete exředitel Národní galerie nešetřil ani v dalším odstavci. Prý jej totiž exministr překvapil, když se při prezidentské kampani prezentoval jako „přítel lidu“.
„Starostlivý tatíček! Dobře si pamatuji, jak prohlásil - a slyšel jsem to na vlastní uši, protože to říkal mně – že mu lidi smrdí,“ dodává Knížák, který se prý také podivoval tomu, jak mohl v ČR Schwarzenberg zdědit majetek, když podle našeho práva nemůže člověk, jenž je adoptován novými rodiči – což byl právě příklad Schwarzenberga – mít zároveň nárok na dědictví po těch starých.
„Majetek mu byl restituován údajně podle rakouského práva...Přece každému měříme stejným metrem, to je pro nás typické,“ uzavírá k tomu Knížák.
Psali jsme:
_635599253286274840.JPG&id=69729)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Olga Böhmová
