Co se detailů a stylu psaní týká, je příběh Benita Mussoliniho v mnoha ohledech jedinečný. Nejenže na sedmi stovkách stran detailně mapuje první roky duceho vzestupu, soustředí se i na řadu vedlejších postav, v našich končinách zcela neznámých. Na mysli máme zejména básníka a válečného hrdinu Gabriele d’Annunzia, Leandra Arpinatiho, Ameriga Duminiho či Filippa Marinettiho. Pro všechny, kteří se příliš neorientují v italské politice dvacátých let minulého století, navíc výborně poslouží závěrečné členění s takzvaně hlavními postavami, tedy zástupci fašistů, socialistů, liberálů či demokratů a jednotlivých rodinných příslušníků.

Podobně detailní svazek se skutečně vidí jen málokdy, nemluvě o skutečnosti, že Benito Mussolini byl šéfem italské vlády a vůdcem fašistů mezi lety 1924 až 1943, přičemž titul profesora Antonia Scuratiho postihuje období od roku 1919 do lednových událostí poslanecké sněmovny v Římě v roce 1925.

z hlášení o Mussolinim (ukázka z knihy):

Snadno podléhá emocím a je vznětlivý. Pro tyto rysy své povahy je v projevu sugestivní a přesvědčivý. Avšak přestože mluví dobře, nelze jej označit za pravého řečníka.