„Asi hledal místo, kde bude největší dopad toho činu. Mě napadla ta analogie s Olgou Hepnarovou,“ zavzpomínal psychiatr na jednu z nejznámějších českých masových vražedkyň, poslední ženu popravenou v Československu, „která objížděla tu nešťastnou refýž v Holešovicích třikrát, než se zaplnila lidmi,“ uvedl host s odkazem na útok náklaďákem, kterým se snažila smést co nejvíc lidí. Psal se rok 1973.

Střelec z Ostravy byl přesvědčen, že je nemocen, a pravděpodobně měl pocit, že o něj lékaři nepečují dostatečně. A možná se chtěl v nemocnici mstít.

Jak tedy podobným případům čelit? V prvé řadě je danou osobu třeba opravdu důkladně lékařsky vyšetřit, aby se dalo s maximální možnou jistotou vyloučit, že trpí nemocí, o které je přesvědčen, že ho postihla. Pokud se člověk ani po důkladném vyšetření neuklidní, je třeba ho nasměrovat na psychiatrii. Problém je, že takto psychicky nemocní lidé sami na psychiatrii jít nechtějí a raději navštíví jinou nemocnici, kde lékaře přesvědčují, že trpí např. rakovinou.