Hostem nedávno obnovené druhé série podcastů Insider na Info.cz byl novinář Jindřich Šídlo. Pořad byl tak jako tradičně moderován dvojicí Tomáš Jirsa a Michal Půr.
Z počátku rozhovoru se bavili o fotbalu či o tom, jak je možné, že si Jindřich Šídlo pamatuje vše, co se dělo v minulosti. Na to odpověděl, že to je nejspíše tím, že vstupoval do médií v době, kdy se vše začalo dít. „Já jsem celou dobu od roku 1992, což je 28 let, tak sleduji to zblízka a nějak se mi to prostě vrylo do paměti... ale když jdu nakoupit a přinesu ze čtyř věcí tři, tak moje žena říká, jestli bych se nemohl soustředit na ty důležitější věci, a ne na kongres ODS v roce 1995,“ postěžoval si Jindřich Šídlo. „Ale mě ta politika baví, takže je dobrý vědět, co se kdy stalo,“ dodal. Aby moderátoři ověřili, zda je skutečně paměť novináře tak dobrá, tak se ho zeptali na výsledky parlamentních voleb v roce 1998. Na to Šídlo zareagoval pohotově a správně. Šídlo však v odpovědi dokázal opět přejít na fotbal, když zmínil, že ty volby byly v době, kdy Arsenal získal titul.
Poté se však přešlo z historie na současnost, a to konkrétně na koronakrizi. Ta dle Šídla ovlivnila politiku a média tak, že jsme zpočátku, kvůli strachu o své zdraví a životy, poslouchali Prymulu. „Je pravda, že ta vláda měla v tu dobu podmíněnou podporu, loajalitu opozice i médií,“ shrnul. Prý Kalousek, jenž ve Sněmovně říkal, že žádná vláda neměla tak loajální opozici, tak měl pravdu, a postupně se to prý začalo vracet do jakéhosi normálu, ve kterém nyní jsme. To kvůli tomu, že nám údajně všem otrnulo.
Fotogalerie: - V odběrovém stanu
To, jaký vliv to bude mít na politiku, se prý uvidí – zásadní však dle Šídla bude to, jaký vliv to bude mít na ekonomiku. „Vzpomeňte si, jak se před deseti lety změnilo Česko, jak mediálně i politicky v době tamté krize, po roce 2008... To změnilo česká média, to zásadně změnilo českou politiku, a teď je otázka, jak tahle krize bude hluboká, dlouhá a jaké budou její dopady třeba v říjnu 2021, kdy ty volby budou. Jinak se ta česká politika pohybuje v tom stejném módu, kdy prostě jedna část té společnosti je na vítězné straně, má své jasné lídry – a ta druhá část, která není o tolik menší, to jsme viděli v prezidentských volbách, tak nemá ani ty lídry... kdo je dneska vůdce opozice?“ tázal se Šídlo.
Prý Petr Fiala a Ivan Bartoš dohromady mají stejně jako Andrej Babiš, ale počet křesel tomu neodpovídá. Stále tedy probíhá ten model, který tu běží od roku 2013. V roce 2010 též lidi začali hledat jiné strany než ODS a ČSSD, které byly do té doby těmi hlavními stranami a ve volbách měly často dohromady kolem sedmdesáti procent.
Češi se prý v té době též zamilovali do Jana Fischera. „Po těch letech těch machistických soubojů Topolánka s Paroubkem, na který já vzpomínám vlastně rád, tak Češi najednou zjistili, že tu je nějaký nudný klidný úředník, který provedl zemi těmi nejhoršími časy, no a začali toužit po něčem jiným. Tehdy TOPka měla najednou šestnáct a půl, Věci veřejné měly jedenáct. Si vezměte, že v téhle zemi měla strana vedená Vítem Bártou a Radkem Johnem jedenáct procent,“ pousmál se Šídlo. „Vzhledem k tomu, že ta krize pokračovala pak tak dlouho, tak dohromady s těmi politickými skandály, které vypadaly horší, než byly, jenom protože se řešily, tak prostě vytvořila tu příležitost pro ten rok 2013 a to absolutní rozbombardování starých jistot, staré politické scény... A dodneška se nevytvořila ta scéna jiná, pořád se nějak tvoří, teď tam přibyli Piráti. Jak říká ODS, jak říká Petr Fiala, to je strana ‚dětí našich voličů‘, do toho ty malé, zmateně pobíhají, a ten Babiš vypadá suverénně, byť to tak vůbec není,“ zanalyzoval novinář ze Seznamu.
Současná situace dle Šídla připomíná rok 1992. „Tady byl prostě Václav Klaus a mnoho trpaslíků. Vlastně největší opozicí Klausovi byl skoro Václav Havel, i když to jejich první volební období Havla jako prezidenta bylo velmi konsenzuální s Klausem. No, a to pochopil Zeman, který se tehdy stal předsedou ČSSD a ty malé strany systematicky zlikvidoval včetně toho, že jim vysál ty lidi z Občanského hnutí a vytvořil tu silnou opoziční stranu. Tenhle vlastně západoevropský model jsme měli hrozně brzo, no a dost dlouho. Ten prostě už teď nemáme, takže tady vlastně ta silná opoziční síla, jejíhož lídra zvete s Babišem do televize, pokud by teda samozřejmě Babiš přišel, tak ta tady teď není. Zemanovi na to stačily čtyři roky, na to, aby to zvládl v devadesátých letech, teď se to zjevně nedaří. I když tomu Zemanovi to taky nikdo nevěřil, ale já si nemyslím, že se totéž stane v roce 2021, že tu někdo vyskočí na těch minimálně dvacet nebo pětadvacet procent. Kromě toho bych si tipnul, že po těch příštích volbách i vzhledem k tomu, v jakém stavu ta země bude, tak ta ochota spolupracovat s Babišem bude větší, než byla po těch volbách 2017,“ pronesl Šídlo, s čímž oba moderátoři souhlasili.
V devadesátých letech si prý část společnosti nedokázala představit, co bude po Klausovi. „No tak přišel Zeman a pak se to zase střídalo, ale tehdy to bylo, jako že nikdo jiný nemůže být premiér, jelikož on tu byl pět let premiér. Mimochodem, nikdo ho zatím nepřekonal, myslím, že ho překoná až ten Babiš v příštím volebním období. To v té společnosti bylo, kdo místo pana Klause, a ukázalo se, že to jde,“ pověděl Šídlo a doplnil, že se pak vrátil, sice prý jinak, než se chtěl vrátit, ale je to jeden z nejvíce úspěšných politiků.
Fotogalerie: - Uvolňování protikoronavirových opatření
Dále se bavili o tom, jaká témata byla těmi hlavními v minulosti a jaká jsou teď. Dříve se prý řešila témata jako radar, rovná daň či třicet korun u lékaře, za to nyní to dle diskutujících vypadá, že největším tématem bylo EET či do dalších voleb to bude koronakrize. „Já mám k tomu jednu poznámku, já nikdy nečtu internetové diskuze. Jediná výjimka, vždycky, když se stane něco mimořádného, tak se tam podívám, když to považuji za nějaký moment, co zahýbe dějinami a ve chvíli, kdy vlastně Babiš rozvolnil ta opatření a řekl, že to začne otvírat poměrně rychle, tak jsem si říkal, že se podívám, co se tam píše, projel jsem takové ty největší weby, Facebook a tak dále. To, co jsem viděl a mohu se samozřejmě plést, ale bylo to tak, že opozice je donutila k tomu, aby to otevřeli. Včera shodou okolností, když Andrej Babiš přišel do práce, tak pochválil Romana Prymulu za to, že vyhodil toho ekonoma Daniela Münicha z té vlády a já myslím, že je to takový signifikantní moment, kdy on dokáže měřit tu náladu. On ví, že velká část těch lidí, a to je vidět, se furt bojí. Oni nechtějí žádné velké uvolňování,“ pověděl Půr. „Já se těm lidem ani nedivím,“ poznamenal Šídlo.
„Nebude on schopný to pořád prodávat?“ zeptal se Půr. To však Šídlo neví. Poznamenal však, že Babiš vždy spolu s rozdělováním peněz a slevami prodával strach. V současné době, kdy ty peníze nebudou na ty obchvaty či slevy na jízdném, bude muset zakomponovat ten strach více do budoucna. „Co to přesně bude, to nevím. Myslím, že ani on to neví,“ dodal.
Po politice přešla řeč na média. Prý zlomem ve vztahu veřejnosti k médiím byla první přímá prezidentská volba, kdy se mělo ukázat, že mediální sféra má jasného favorita. „Máš pocit, že dnes je ta situace jiná?“ byl tázán Šídlo. „Nevím. Já myslím, že ani moc ne. Mimochodem v tom roce 2013, kdy se česká média poprvé odhodlala ke klasickému endorsementu a psala volte někoho. Předtím ty pokusy byly, Mladá fronta to dělávala, ale všichni na to zapomněli. Pamatuji si, jak psal Bohouš Pečinka, že se to médiím strašně vymstí a že to je hrozná chyba. My jsme to tehdy v Hospodářkách taky udělali a já, protože mám rád britskou a americkou žurnalistiku, tak jsem říkal, ať to uděláme. Ten důsledek byl jasný,“ analyzoval tehdejší situaci Šídlo. Doplnil k tomu, že to byl i konec loajality části čtenářů k médiím jako celku, ale první prezidentská volba to prý jen nasvítila.
Tenhle proces tu byl hrozně dlouho a jak by řekl Václav Klaus: ‚Já na svých přednáškách obvykle popisuji, že se to táhlo od devadesátých let‘ a že vlastně ten hlavní proud, pokud tedy existuje něco jako hlavní proud, ono to teda asi existuje, jen to není nic, jak to líčí Parlamentní listy, tak něco jako hlavní proud je, že vždycky běžel nějakou svou cestou, proti někomu nebo po někom šel a pak překvapeně zjistil, že to není úplně všeobecný názor té společnosti. Typicky si myslím, že to byl úspěch Zemana v roce 1996, kdy všichni ti pražští novináři jsme jezdili tím zemákem a viděli jsme, že tam chodí hodně lidí, ale čuměli jsme, že má 26 %, kde se to vzalo. Pak to bylo v době opoziční smlouvy, kdy ti novináři čtyři roky mydlili politiky za opoziční smlouvu, a bylo za co v řadě věcí, musím říct, a oni ODS s ČSSD dostali zase po čtyřech letech 55 % hlasů, jediný, co se změnilo, tak volební účast. Stejně tak jsme šli jako většina médií po Paroubkovi v té druhé polovině prvního desetiletí. Ta prezidentská volba, tím, že to ještě bylo první, vyostřené, navíc ty dvě figury, které se dostaly do toho druhého kola, jednak byly dokonalým ztělesněním svých voličských táborů a zároveň pro ta opačná politická jádra, ztělesňovaly to nejhorší z té druhé skupiny. Takže to takhle bylo vypjaté a tam ten dojem, že většina médií stojí jinde než většina voličů, byl jako zjevný,“ vysvětloval dlouze novinář.
Následně se bavili o kulturních válkách a médiích. „To, co ty říkáš o Parlamentních listech, tak s mojí tendencí se s těma lidmi bavit, tak do toho se u mě dostává typově třeba Respekt nebo Deník N na té jako druhé straně,“ poznamenal Jirsa. „Tak počkej, ty jsou chytřejší,“ reagoval Šídlo. „Ta míra odsudků, třeba na ten Sašův (Alexandr Vondra) rozhovor, kde prostě on oznámil nějaký svůj posun a důvody a měl tam nějakou nadsázku a teď co se vylilo a úplně stejně teď ten Matyáš popsal toho Kuberu, který teď díky Taiwanu se stal symbolem něčeho, ale ti samí lidi, co ho dneska jako vychvalují, tak o něm psali úplně děsivý věci za to, že vlastně řekl nějaký svůj názor, který jasně, se jim nelíbí, ale dostal za to šíleně do těla včetně formulací, že mu příroda nenadělila dostatečný rozum a tak dále, že ho vlastně strašně shazovaly tímhle stylem,“ popisoval Jirsa. Šídlo na to odpověděl, že u Kubery to je způsobeno tím, že o mrtvých se má mluvit jen dobře. „Ale fakt si nemyslím, že Deník N a Respekt jsou na druhé straně barikády s Parlamentními listy. Ano, jsou názoroví, mají silný názor, ale dělají normální žurnalistiku. Na té druhý straně to není žádná normální žurnalistika, to je prostě výkřik a exkurze do bažiny,“ kritizoval Šídlo. S tím však Jirsa nesouhlasil, argumentoval, že Respekt a Deník N jsou názorově uzavřené servery, stejně jako jejich čtenáři a pro něj jsou takový extrém na jedné straně barikády.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: tle
