„Minulá vláda Petra Fialy opakovaně, nepromyšleně a diskriminačně výlučně u lihovin zvyšovala sazbu spotřební daně, ale inkaso se s růstem sazby nezvýšilo, a naopak začalo klesat. To je nejen v rozporu s očekáváním minulé vlády, a i při klesající spotřebě alkoholických nápojů je to silný signál, že se část trhu přesouvá do nelegálního, a tedy nezdaněného prostředí,“ říká Vladimír Darebník, výkonný ředitel Unie výrobců a dovozců lihovin ČR (UVDL), která zastupuje zhruba 85 % legálního trhu lihovin a jejíž členové za posledních pět let odvedli do státního rozpočtu více než 43 miliard korun na spotřební dani.
Čísla ze státního rozpočtu jsou v tomto směru výmluvná. Inkaso spotřební daně z lihu dosáhlo v roce 2023 částky 8,972 miliardy korun, v roce 2024 činilo 8,965 miliardy a v roce 2025 kleslo na 8,864 miliardy korun. Stát tedy po dalším zvýšení sazby nevybral víc, ale méně. Současně sazba daně vzrostla z 32 250 korun za hektolitr etanolu v roce 2023 na 35 500 korun v roce 2024 a na 39 100 korun v roce 2025. Celkově tedy o 21,2 procenta.
„Ta jednoduchá věta vystihuje problém. Sazba šla o více než pětinu nahoru, inkaso ne,“ dodává Darebník.
Nejde přitom jen o spor mezi státem a jedním průmyslovým odvětvím. Ve hře je širší otázka, jak stát vůbec přistupuje k výběru daní. Pokud má spotřební daň posilovat rozpočet a zároveň regulovat trh, nestačí sledovat růst sazby. Rozhodující je výsledek. U lihu se podle UVDL ukazuje, že mechanické zvyšování daňové zátěže bez důsledné kontroly trhu může vést k opačnému efektu: legální výrobci nesou vyšší náklady, stát inkasuje méně a prostor dostávají ti, kteří pravidla obcházejí.
Unie přitom nezpochybňuje, že se na vývoji podílí i pokles spotřeby alkoholu. Naopak otevřeně připouští, že spotřeba v Česku klesá a že s tím je nutné při hodnocení pracovat. Podle posledních dostupných údajů spadla spotřeba lihovin v přepočtu na čtyřicetiprocentní alkohol z 6,63 litru na osobu v roce 2023 na 6,05 litru v roce 2024. Klesá i spotřeba piva a vína. Jenže právě v okamžiku, kdy stát zároveň zvyšuje sazbu, by se měl tento krok při funkčním systému na inkasu projevit. To se nestalo.
„Pokud by platilo, že jde jen o spotřebu, zvýšení sazby o dalších 10 % v roce 2025 by se muselo na inkasu projevit. Nestalo se. A to je klíčový moment,“ říká Darebník.
Psali jsme:
Nejvýrazněji to podle Unie ukázal rok 2025. Mezi roky 2024 a 2025 vzrostla sazba spotřební daně o 10,1 procenta, zatímco inkaso zhruba o 1,1 procenta kleslo. Pokud by se tento rozpor měl vysvětlit pouze poklesem legální spotřeby, musel by legální trh během jediného roku propadnout přibližně o deset procent. To už podle výrobců není běžné ochlazení, ale signál, že část prodejů odtéká mimo oficiální zdaněný systém.
„Jinými slovy: buď by musel nastat mimořádný dvouciferný propad legálního trhu, nebo ten objem někde mizí. Kde? Přes hranice, nebo mimo legální prodej. A právě tomu odpovídá logika daňového tlaku. Čím vyšší rozdíl mezi legální a nelegální cenou, tím větší motivace systém obcházet,“ vysvětluje Darebník.
Do vývoje navíc promluvilo i předzásobení na konci roku 2023, kdy se trh podle Unie zásobil ještě za starší, nižší sazbu. Vzhledem ke splatnosti daně se tento krok promítl do nižšího inkasa v lednu a únoru 2024 a mohl část problému statisticky zakrýt. O to více podle výrobců vyniká vývoj v roce 2025, kdy už se na časový posun nelze donekonečna odvolávat. Daň se zvýšila znovu, ale výnos do státní pokladny stejně nevzrostl.
Ještě vážnější je podle výrobců domácí šedá a černá zóna. Právě tam se podle nich daňová politika minulých let může obracet proti samotnému státu. Legální trh nese vyšší zátěž, zatímco nelegální nabídka získává cenovou výhodu. A stát, který měl na vyšší sazbě vydělat, nakonec ztrácí dvakrát: na výběru peněz i na kontrole trhu.
„Neříkáme, že klesající spotřeba alkoholu nehraje v inkasu spotřební daně roli. Hraje. Ale stát nemůže stavět rozpočtové plány na tom, že bude zvyšovat sazbu, a současně podcení kontrolu nelegálního trhu. Pokud stát zvyšuje sazby a současně neudělá tvrdá opatření proti nelegálnímu lihu a přeshraničním nákupům, výsledkem je přesně to, co vidíme: příjmy státu nerostou, domácí producenti jsou pod extrémním tlakem a naopak bobtná černý trh a ruce si mnou ti, kterých se spotřební daň netýká vůbec nebo u jejichž výrobků sazba neroste,“ říká Vladimír Darebník.
Debata tak není jen o alkoholu. Je také o tom, zda český stát nastavuje daně podle reálných výsledků, nebo podle politické potřeby ukázat tvrdost a rozpočtovou odpovědnost. U lihu se dnes stále hlasitěji ozývá, že vyšší sazba sama o sobě ještě neznamená vyšší výnos. A že bez kontroly trhu se může z daňového opatření stát jen další rána pro legální podnikání.
Unie připomíná, že sdružuje hlavní legální výrobce a dovozce, tedy firmy, které fungují pod přísnou regulací, kontrolami a odvádějí daně v plném rozsahu. Vedle toho se podílí také na preventivních a vzdělávacích aktivitách zaměřených na odpovědnou konzumaci alkoholu a ochranu mladistvých. O to ostřeji nyní upozorňuje, že stát svým přístupem paradoxně oslabuje právě ten segment trhu, který kontroluje a z něhož má mít jistý příjem.
„Jestli chceme opravdu chránit veřejné zdraví i veřejné rozpočty, nemůžeme podporovat prostředí, kde se legální trh oslabuje a nelegální posiluje. Spotřební daň má být nástroj, který funguje. Dnes u lihu zjevně nefunguje tak, jak stát sliboval,“ uzavírá Darebník.
UVDL proto vyzývá vládu i odpovědné instituce, aby přestaly hodnotit daňovou politiku jen podle výše sazeb na papíře a začaly ji poměřovat skutečným výnosem a dopady na trh. Jinak podle ní hrozí, že stát bude dál tlačit na legální sektor, zatímco peníze mu budou unikat mimo dohled.
„Větší daňový tlak bez odpovídající kontroly je cesta k tomu, že stát nevybere víc – jen ztratí další část trhu z dohledu,“ dodává Vladimír Darebník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
