Během prvního setkání se transaktivistická organizace setkala mimo jiné se zástupci vládní španělské Socialistické dělnické strany, koalice SUMAR, strany Unidas Podemos, Basque Nationalist Party a požádala je, aby společně zaregistrovali „zákon o transpaměti“, informoval v únoru letošního roku server Europa Press.

Součástí vyjednávání byl i nátlak na historické křivdy, které se transosobám děly. Zákon by měl do legislativy zavést formu reparací za „násilí, které utrpěli trans a genderově disidenti během diktatury a postfranského režimu“.

Prezident organizace, transidentifikovaný muž jménem Mar Cambrollé, tehdy prohlásil, že „Francova diktatura a postfrancoismus porušily nejzákladnější práva trans a genderově různorodých lidí, kteří nejenže utrpěli nejhorší následky Francova režimu při ztrátě svobody, ale také trpěli při nutnosti utéct do exilu“. Cambrollé tvrdil, že trans-identifikovaní lidé trpí „extrémní chudobou“ v důsledku odkazu diktátora Franca, fašistického vůdce, který vládl Španělsku do roku 1975.

„Vyspělá a demokratická společnost musí napravit toto systematické porušování zapomenuté populace, která si dala svá těla a která svou viditelností také přispěla k nastolení demokracie a rozšířila ji o pluralitu a rozmanitost,“ nechal se slyšet Cambrollé.

Navržená legislativa o doživotním důchodu požaduje, aby jeho hodnota byla ve stejné výši „jako minimální důchod sociálního zabezpečení pro důchodce starší 65 let bez rodinných povinností“. Organizace mluvila o normativních rolích, které byly vnucené ženám a mužům za Francova režimu. „Situace, kterou zažívají trans, gayové a lesbičky, lidé, kteří se neřídili normativními rolemi vnucenými mužům a ženám během Francova režimu, rozpoutali pronásledování, věznění, stigma a popírání základních práv,“ tvrdil Cambrollé.