Ptá se, proč lidé, kteří mají k dispozici (že od státu jako sociální dávky, není v této chvíli rozhodné) na bydlení podstatně vyšší částky než normální občan (platby na bydlení v ubytovnách přesahovaly často výši tržního nájmu), si nepronajmou zcela běžný byt, ať již od soukromého majitele, nebo od obce, byt, kterých je nabízeno dostatek, a musí bydlet ve „vyloučených lokalitách“?

Pronajímateli, ať již to je obec, nebo soukromník, je přece v podstatě jedno, jaký je sociální status nájemce, který se u něj uchází o bydlení, argumentuje Křeček.

Celý text je ZDE