Nejdůležitější otázkou každé postkonfliktní transformace není podle autora ekonomická reforma, ale schopnost vytvořit ve společnosti pocit spravedlnosti. A v tomto ohledu Česká republika selhala. "Ideologické budování trhu bez přívlastků po listopadu 1989 bylo totiž stejně nepraktické a škodlivé, jako před ním stejně ideologické prosazování jediné pravdy komunismu. Jakákoliv myšlenka pojatá ideologicky se totiž postupem času vyprázdní a změní v paskvil. Smyslem ideálu u moci se vzápětí stává jenom mocenská obrana výhod a koryt," píše Urban.

Hodnoty práva, které by bylo nezávislé na moci a politice, zůstaly prý stejně ostrakizovány, jako tomu bylo za komunistického režimu. "Jenomže právě nezávislost práva a všechny hodnoty z ní vyplývající, jako rovnost před zákonem, předvídatelnost aktů veřejné správy, či stabilitou vyvolaná poptávka po veřejné mravnosti alespoň u veřejných činitelů a představitelů, jsou nejenom rozhodující silou úspěšných transformací, ale i nejzákladnějším předpokladem fungování demokratického státu," vysvětluje autor.

Neviditelná ruka Hradu

Českou společnost prý nyní ovládá politická vrstva, která věří, že nesmí existovat žádný na politice - tedy na jejich zájmu, rozhodování a kupčení - nezávislý institucionalizovaný prostor s rozhodovacími pravomocemi. Soudy, policie a veřejné zákony tak nepodléhají zákonu a nezávislým orgánům, ale politickému rozhodování.