Tlak od politiků Wagnerová prý poprvé cítila, když v roce 2008 na Ústavním soudu projednávali „batoh“ reforem Topolánkovy vlády. Nesouhlasila s většinovým názorem soudu, a tak napsala své vlastní stanovisko, tzv. disent. „A tam jsem napsala všechno, co si myslím. To se politikům velmi nelíbilo," přiznala. Od té doby prý byla pro politiky oblíbeným terčem. „Když s něčím nesouhlasím, považuju za poctivé to říct. Kdybych chtěla klídek, tak jsem neměla jít do takové funkce."

Podobné názory dávali najevo i další ústavní soudci. Přesto se nejčastěji útočilo na soudkyni Wagnerovou. „Naši pánové určitě nejsou velcí gentlemani. Asi ti naši politici pořád považují za snadnější okopávat kotníky ženám.“ Tím si však podle ní naběhli, neboť paní Wagnerová rozhodně není z těch, kteří uhýbají. „Na Nejvyšším soudu (kde působila předtím - pozn. red.) jeden z mých kolegů kdysi prohlásil, že ten dům je plný mužů, ale jediný chlap je tam Wagnerová," podotkla.