Řešila se svoboda médií. Dle Xavera zde není taková svoboda médií jako v 90. letech. „S tím, jak se přeskupila média, tak se přeskupily i poměry, a mám pocit, že vítězí jenom silní jedinci. Protože jsou lidé, kteří si ji nenechají vzít, tu svobodu slova, pozoruji to velmi často, ale bohužel pozoruji i jistou stádovost a velmi často se v poslední době setkávám s tím, že se lidé v médiích bojí něco říct. A to zejména novináři, protože působí v tom či onom mediálním domě, který třeba působí prorežimně. Takže ve chvíli, kdy s nimi někdy mluvíte na chodbě nebo v redakci, tak vám řeknou něco jiného, než jsou ochotní říct na mikrofon nebo napsat do článku,“ vysvětlil moderátor. Bobošíková ho vyzvala, aby jmenoval, ale Veselý si nechtěl takto vyřizovat účty nebo někoho osočovat.

Prý se není čemu divit a tato nesvoboda pochází ze světa. „Podívejte se, co se děje kolem Facebooku, podívejte se, co se děje v jednotlivých médiích ve světě, a myslím, že jsme toho odrazem,“ poznamenal. „Půjdete-li pracovat do některého média, mnohdy i média veřejné služby, mám na mysli ČT, tak buďto budete držet brázdu a krok, anebo tam jednoduše nebudete,“ zhodnotil moderátor dnešní poměry.

Bobošíková pak pátrala, co myslel Veselý termínem „prorežimní“. Ten vysvětlil, že myslel bruselský režim, kterému jsme se podvolili při vstupu do EU. „Podívejte se, co všechno sem diktuje Evropská unie a není divu, že třeba taková ČT slouží režimu. Jako sloužila vždycky. Tak je to snad i v pořádku. Takže to, co je v Bruselu bráno za normu, podpoří Česká televize,“ dal příklad Xaver, ovšem s dodatkem, že jsou i soukromá prorežimní média.

Tématem bylo i stírání rozdílů mezi zprávami a komentáři. Tento rozdíl dle Xavera ctí například Český rozhlas. „Jsou média, kde dostáváme zprostředkované informace, a musíme si u toho vyslechnout nebo přečíst i ten názor toho konkrétního redaktora. Mám pocit, že toto je dávno za námi a velmi mne to rozčiluje,“ prohlásil.