Na řeckém ostrově Chios je několik uprchlických zařízení. Některé z nich vznikly cíleně, jiné z nutnosti. Před mnohými z nich čile bují malá tržiště, na kterých místní prodávají uprchlíkům vybavení na cesty. „Zatímco v Turecku byly hlavním artiklem záchranné vesty, tady na ostrovech jsou to sportovní boty a batohy,“ píše Barochová.
„Ve stanech je zima. Nedá se kvůli tomu spát,“ posteskla si devětatřicetiletá Katab, která jako mnozí další čeká na trajekt na pevninu a pak má v plánu se vydat přes Atény do Německa, kde na ní již čeká šestnáctiletý syn. Katab doprovázejí její další děti, čtrnáctiletá dcera a devitíletý syn.
Na ostrově se nachází středověký hrad, vedle kterého nyní stojí uprchlický tábor s kapacitou 800 lidí. Ten je z velké části již obsazen. Lidé v něm přežívají ve velkých bílých stanech, které pojmou dvě stě osob. Je zde i speciální stan pro děti, který podle místních dobrovolníků funguje jako školka. Tábor v Soudě však nikdy neměl vzniknout.
„Plánem je, aby fungoval jen hotspot, ale teď je tu Souda a ještě jeden menší tábor v přístavu,“ tvrdí místní mladík Theor, který do tábora chodí pomáhat.
Hotspot na ostrově sice již funguje, nestíhá však pojmout všechny příchozí. „Jen za poslední dva týdny jsme jich přivezli kolem pěti tisíc,“ tvrdí Mathaios Pariaros z pobřežní stráže. Nedaleko jeho kanceláře se nachází další provizorní tábor, který však tvoří pouze dva stany.
V tomto táboře se rozmohly plané neštovice a tak humanitární pracovníci shromažďují všechny nemocné v menším ze dvou stanů, který v současnosi funguje jako karanténa. Mezi uprchlíky jsou však rozšířené i nachlazení, bolesti v krku či teploty.
Názory všech přítomných na celou situaci se však v mnohém liší. Místní hoteliér Alp je se situací nadmíru nespokojen. „Ubytovali jsme je. Řeknou, že jsou jedna rodina a v noci jich tam naleze šest,“ stěžuje si nahlas hoteliér a vyvolává tak nelibé reakce dobrovolníků. „Vylezou z lodi a fotí se. Jak turisté na dovolené a samí muži.“ Podle něj by měli zůstat ve vlasti a vybojovat si válku tam.
Mezi místními jsou však i tací, kteří s jejich situací soucítí. Například bývalá učitelka mateřské školy Karin, která v uprchlickém táboře tráví většinu svého času. „Dnes jsem tu od šesti do dvou. Zítra zatím nevím, střídáme se na směny tak, aby tu vždycky někdo byl,“ říká a dodává „Mají to těžké. Představte si být v jejich situaci.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: spa
