Právník Pavel Hasenkopf takové rozhodnutí nazval „Sofiinou volbou“. V přirozeném stavu bez pravidel, kde platí právo schopnějšího, bude platit, kdo nabídne víc nebo kdo si beztrestně vezme, co potřebuje.

Lidská společnost, nepsaná společenská smlouva, pravidla, jsou podle právníka vždy v zásadě o potlačení přirozeného stavu. Jenže lidská přirozenost má nějakou setrvačnost, pravidla mají nějakou únosnost. „Právo je jako přehrada mezi civilizací a anarchií,“ dodává.

„Pravidla, jaká požadujete, snad lze nastavit v malém měřítku, a neexistuje tam žádné objektivní kritérium, proto by to bylo politické, arbitrární rozhodnutí,“ pokračoval s tím, že společnost, která by taková pravidla nastavila ve velkém, by byla cynickou společností, jež by se brzy zhroutila – od takových pravidel je totiž jen krůček k „povolené délce dožití“. „To je přece nerovnostářské a diskriminační, že někdo umře v 60 a jiný v 80… budeme tedy všechny uspávat v 70?“ táže se.

Pokud by se stanovila nějaká taková pravidla, vyvstává otázka, zda se dodrží tato pravidla, i pokud půjde o vás osobně či vaše příbuzné. „Cílem společnosti má být i to, aby se nikdy nedostala do situace, kdy by musela taková pravidla určit. Protože tahle pravidla by nevydržela setrvačnost k přirozenosti, protrhla by se jako přehrada,“ je přesvědčen Hasenkopf.