Obsazení zbytkového území Československa německými ozbrojenými silami (die Wehrmacht) zahájené už 14. března 1939 a paralelní odtržení Slovenska bylo výsledkem vývoje v evropské zájmové bezpečnostní politice mezi světovými válkami. Československo nemělo reálnou možnost uvedený vývoj zvrátit ve svůj prospěch. Negativní úlohu sehrály rovněž opakující se hospodářské krize. Opět se potvrdil známý a evropskou historií mnohokrát potvrzený fakt, že nejhorší vztahy mívá stát se sousedícími zeměmi, stejně jako fakt, že v případě rozdílných zájmů nemají mezinárodní smlouvy ani hodnotu papíru, na němž jsou napsány. V mezinárodní politice rozhodují ekonomické zájmy podporované vojenskou silou.
Bez ohledu na následně šířenou propagandu nemělo Československo v letech 1938 a 1939 žádného spojence, jenž by byl schopen či ochoten jít do války proti Německu, Polsku a Maďarsku. O osudu Československa rozhodly především velmocenské zájmy a bojeschopnost evropských velmocí, konkrétně Německa, Velké Británie, Francie a SSSR. Politické vedení USA se v té době drželo mimo evropskou politiku. Za velmoci se považovaly, byť do značné míry mylně, rovněž Itálie a Polsko. Nepodloženost jejich vojenského sebevědomí potvrdila zkouška bojem. Poláci se z bludnosti svých staletých představ o vlastní důležitosti evidentně nepoučili dodnes.
Obecně však lze konstatovat, že v období moderních válek, od šedesátých let devatenáctého století, určuje pozici státu ve světě, spolu s počtem obyvatel a ekonomickou silou, především šíře spektra vývoje a výroby nejmodernějších zbraní a zbraňových systémů. Dalšími důležitými pilíři bojeschopnosti státu je rozsah schopnost zajišťovat, pokud možno bez závislosti na zahraničí, dostatečné množství potravin, energií, surovin a léčiv. Neméně důležitá je stabilita hospodářského a politického vývoje, která se přímo odráží v průmyslu, zaměstnanosti, životní úrovni a názorech obyvatel státu a jejich ochotě stát bránit. Z řady hledisek byla situace v celé Evropě ve druhé polovině třicátých let, včetně ČSR, jemně řečeno, nedobrá, nejhorší ve Francii. Výjimkou byl z ekonomického hlediska pouze SSSR, který opakované hospodářské krize prakticky nepostihly, a v třicátých letech rovněž Německo, kde převzali moc nacisté. Obě uvedené země dominovaly z hlediska ekonomických výsledků, velikosti armád a kvality jejich výzbroje, a to v globálním měřítku. Německo bylo po USA nejsilnějším státem světa, přičemž nacistický pseudo socialistický režim podporovala převážná část obyvatel.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Koller
Pokorná Jermanová (ANO): Emisní povolenky schválila Fialova vláda a teď proti tomu falešně bojuje
A kdo schválil a podepsal Green Deal? A co jste udělali pro jeho zrušení, jak jste slibovali? Podle mě jste jak jeden za 18 a druhý bez dvou za 20
Další články z rubriky

7:38 Jak to těm lidem vysvětlit? Bartoš s Hrušínským spolu u mikrofonu
Podcast Ivana Bartoše FREESPEAK pohostil Jana Hrušínského. Probrali spolu Putina, Babiše a lidi, co …
- 22:25 „Doufám, že to budete taky sdílet.“ Otevřená rvačka o Fialu je tu
- 18:03 Zaplaťte miliony a můžete „bydlet“. Šokující vývoj v ČR
- 12:40 A do mě se může? Zlá připomínka v kauze Turek a Rychlíková
- 11:15 Hrušínský: Kdo nechce Uršulu, hlasoval pro rozvrat EU
- 8:00 Každou šestou výplatu dáte NATO. Brutální čísla ze Slovinska