Reportéři bez hranic (RSF) se prezentují jako nestranná a nezávislá organizace, která důsledně hájí svobodu a pluralitu médií a nezávislou žurnalistiku po celém světě. Kritici ale upozorňují nejen na jednostrannost při výběru témat a reportování, ale také na existenci dlouhodobých vazeb na státní i nestátní aktéry, kteří mohou organizaci využívat k prosazování svých zájmů. To je s ohledem na konfrontační rétoriku vůči českému premiérovi závažná skutečnost.

Miliony od cizích vlád

Organizace vznikla v 80. letech ve Francii a mezi jejími zakladateli figuroval i Robert Ménard, který se jen pár let předtím angažoval mezi trockistickými radikály, aby se následně přidal k mainstreamovým socialistům. Dodnes má RSF sídlo v Paříži, kromě něj ale zakládá pobočky v různých koutech světa. K sedmi regionálním kancelářím se loni na podzim přidala i Praha.

Podle veřejně dostupných údajů si organizace v roce 2024 přišla na zhruba 13,4 milionů eur (bezmála 330 milionů korun). Z toho 65 % získala od vlád a veřejných institucí, mezi nimiž byla na prvním místě s necelými 2,5 miliony eur Evropská unie. Detaily o soukromých dárcích chybí.

Přesnější obrázek si nicméně lze udělat z přehledu partnerů. Najdeme mezi nimi vlády Dánska, Francie, Německa, Nizozemska, Tchaj-wanu a Velké Británie. Mezi hlavními partnery ovšem figuruje i National Endowment for Democracy (NED) a Open Society Foundation George Sorose.

ParlamentníListy.cz zajímalo, s jakým rozpočtem RSF hospodařila v loňském roce, se kterými vládami a soukromými nadacemi spolupracovala a kolik prostředků od nich získala. Pařížská centrála však na zaslané dotazy neodpověděla.

Žalovali do Bruselu

Reportéři bez hranic rovněž vystupují proti administrativě Donalda Trumpa, kterého kritizovali mimo jiné za to, že zrušil organizaci USAID, která jen v roce 2023 platila 6200 novinářů, přes 700 „nezávislých“ médií a téměř 300 mediálních neziskovek po celém světě.

Právě v tomto kontextu je třeba vnímat opakované útoky na současnou českou vládu. Organizace s nimi začala okamžitě po volbách, kdy bylo jasné, že se rodí nový kabinet na půdorysu ANO, SPD a Motoristů. Reportéry znepokojovalo hned několik věcí.

V listopadu veřejně varovali formující se vládu, ať neruší koncesionářské poplatky, a odvolávali se přitom na domnělou „suverenitu“ médií. „Apelujeme proto tímto na politiky, aby nečinili nepromyšlené a z podstaty nevratné zásahy do suverenity médií veřejné služby. V kontextu České republiky by šlo o destruktivní zásah do jejich nezávislosti,“ psalo se v prohlášení.

Zahraniční organizace neváhala a obrátila se rovnou i na Evropskou komisi s žádostí, aby označila Českou republiku za zemi, kde je ohrožena svoboda médií. Současně odmítla snahu vládních stran zprůhlednit financování neziskovek a médií ze zahraničí s tím, že podobné úvahy prý vycházejí z maďarského a ruského vzoru a vedly by jen k dalším politickým útokům na „kritická média“.

Reportéři varují před „existenční hrozbou“

Den před lednovým hlasováním o důvěře vládě zase poslali Andreji Babišovi a ministru kultury Otu Klempířovi (Motoristé) veřejný dopis, ve kterém ho žádají, aby se nepokoušel o zásadní změnu fungování veřejnoprávních médií. Reagovali tak na debatu o změnách financování České televize a Českého rozhlasu včetně možného zrušení koncesionářských poplatků.

„Nezávislá média veřejné služby jsou základním kamenem demokracií po celém světě. Vytvářejí nestranné a přesné zpravodajství založené na faktech, podporují informovanost občanů a poskytují univerzální službu všem divákům a posluchačům,“ argumentují Reportéři bez hranic. Vadí jim ale i to, že by veřejnoprávní média mohla podléhat kontrole ze strany Národního kontrolního úřadu (NKÚ), a varují před „účelovými“ finančními audity.

V únoru se pustili do ministra zahraničí Petra Macinky (Motoristé) poté, co navrhl škrty v zahraničním vysílání Českého rozhlasu. Snížení rozpočtu z kapitoly Macinkova ministerstva o čtvrtinu a možné ukončení podpory od příštího roku údajně představuje „existenční hrozbu“.

„Nejprolhanější premiér na světě“

Další akce následovala během poslední březnové neděle. Nejprve se na sociálních sítích Reportérů bez hranic objevilo krátké prohlášení, v němž organizace odsuzuje Andreje Babiše za kritiku některých českých médií a označuje to za „nepřijatelné pomlouvání“.

O pár hodin později vyšlo společné prohlášení 21 českých šéfredaktorů, které se neslo ve stejném duchu. „Útoky na novináře a zpochybňování nezávislých médií do svobodné společnosti nepatří. Vyzýváme premiéra Andreje Babiše i další politiky, aby respektovali svobodnou, nezávislou a kritickou žurnalistiku,“ deklarovali novináři.

V pondělí přilil olej do ohně jeden ze signatářů prohlášení Ivo Lukačovič, majitel Seznamu. Ten neváhal premiéra obvinit z „vyhrožování“ a označil ho za „nejprolhanějšího premiéra na světě“. Ve svém článku varuje veřejnost před „nastupujícími autoritářskými tendencemi“ a „odklonem od západního směřování“.

Lukačovičův Seznam v únoru navázal s Reportéry bez hranic spolupráci. Spojení s iniciativou českých šéfredaktorů však organizace popírá. „Ne, RSF v této iniciativě nehrála žádnou roli. RSF ji však podporuje,“ řekl ParlamentnímListům.cz ředitel pražské kanceláře RSF Pavol Szalai.

Vládní poslanci kritizují dvojí metr

V nezávislost a nestrannost Reportérů bez hranic ale vládní politici nevěří. „Zajímavé je, že když předchozí vláda nechala vypnout přístup k několika desítkám webů, které k ní byly kritické, Reportéři bez hranic mlčeli. Nyní křičí na obranu svých spřátelených médií, přitom Andrej Babiš jen vyjádřil svůj názor. Jejich chování je tak jen dokladem, jak tyto politické neziskovky fungují. Nejde jim o věc, ale o obranu svých pozic, svého vlivu a svých oblíbených politiků,“ odpověděl ParlamentnímListům.cz Josef Nerušil (SPD).

Mgr. Josef Nerušil

• SPD
• poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Ten si v souvislosti s nedělním prohlášením povšiml ještě jednoho paradoxu. „Že mezi ně patří bývalý normalizační novinář a člen KSČ Petr Šabata, je jen k pousmání,“ dodal novopečený poslanec, který se problematice médií dlouhodobě věnuje.

Místopředseda sněmovny Patrik Nacher (ANO) naznačuje, že cílem těchto akcí může být zahlcení veřejného prostoru uměle vytvářenými problémy a odvádění pozornosti od probíhajících kauz. ParlamentnímListům.cz řekl, že „tady vznikla hysterie“ a vytváří se „preventivní tlak“ zaměřený proti vládě.

„Preventivně vytvářet tlak na politiky mi nepřijde jako hájení svobody. Ti, kteří ,hájí‘ svobodu, ji berou těm, kteří mají na věc jiný názor,“ konstatuje poslanec.

Ing. Patrik Nacher

• ANO 2011
• 1. místopředseda PS PČR

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

A poukazuje na to, že podle monitoringu tisku, který má k dispozici, jen za minulý týden vyšlo kolem šesti set článků o koncesionářských poplatcích, zatímco o soudu v kauze Dozimetr, který po tříměsíční pauze minulý týden znovu začal, podstatně méně. „To znamená, že o koncesionářských poplatcích a neexistujícím návrhu bylo šestkrát víc mediálních výstupů než o existujícím soudu, který je spojen se dvěma parlamentními stranami. To hovoří za vše,“ dodává Nacher.