Ačkoliv vás loni ve druhém kole senátních voleb porazil Zbyněk Linhart, znovu jste se vrátil do křesla starosty. Jak budete na práci senátora a na atmosféru, která v Senátu panovala, vzpomínat? Co vám zkušenost dala?
Pozice senátora je samozřejmě přínosnou zkušeností pro každého komunálního politika. Člověk si sáhne na tzv. vysokou politiku – politiku z Prahy, na kterou často u nás na severu nadáváme. Pak ale lépe pochopí, že jsou zde určité rámce, potažmo limitace a že se spíš vyplatí hrát s kartami, které jsou, než si za cíl vytyčit celkovou reorganizaci či změnu systému. Osobně jsem zastáncem spíše malých změn, malých krůčků, které pak po jejich sečtení povedou ke skoku velkému. V Senátu si také člověk zcela jasně uvědomí, že jeden člověk, byť se sebelepším názorem či sebelepšími argumenty je bezvýznamný, pokud nedokáže o správnosti svých úvah přesvědčit potřebné kvorum svých kolegů. V každém případě ale budu rád vzpomínat na dělnou a hlavně věcnou atmosféru Senátu, protože přes názorovou různorodost se jeho zástupci chovají v naprosté většině solidně a výměna názorů se zde odehrává bez osobních urážek.
Na funkci starosty jste v uplynulém volebním období rezignoval sám po několikaměsíčních neshodách a rozepřích ve vedení města. Proč jste se nyní rozhodl vrátit? A jak se bude snažit zabránit tomu, aby se situace opakovala?
Proč jsem se rozhodl vrátit? Já nikdy neodešel, tedy neformálně. Město Rumburk je pro mě prostě srdeční záležitost. Víte, proč jsem rezignoval? Protože jsem přestal věřit, že jdeme správným směrem. A já si už ve svém věku a s mou životní i profesní zkušeností mohu dovolit dělat věci jen podle nejlepšího vědomí a být veden motivy přesvědčení. Navíc v současné době a při současném pluralitním složení orgánů města to má zase smysl. Nechci a nebudu ve funkci pro funkci, ale proto, abych měl moc něco změnit k lepšímu v souladu s vnitřním přesvědčením. To už v období před mým odstoupením bohužel nebylo možné. Jak možná víte, bylo mým volebním heslem „slušnost není slabost“, a to plně vystihuje i mou životní filozofii.
Psali jsme:
Na spolupráci jste se dohodli s ODS a MĚSTO LIDEM. Jak byste hodnotil první rok spolupráce? A domníváte se, že koalice vydrží celé své funkční období?
Vyhodnocení nechám na voličích. Velmi pozitivně vnímám styl komunikace a náladu na úřadě i ve městě. Já věřím, že nejen já, se těším do práce. Občas je to boj, ale mám kolem sebe tým lidí, kteří se bojovat nebojí, a o tom to je. Vždyť i v rámci koalice se ne vždy shodneme, ale pak přicházejí na řadu dialogy a někdy i standardní politické tanečky. Bylo by bláhové snažit se přesvědčovat lidi o tom, že je všechno ideální – není. Někdy musíme jít i cestou kompromisů, ale kompromisů standardních a odpovědných. Na radě se nepereme a nálada, i když je občas vyhrocená, se vždy uklidní – třeba i u společné cigarety. Předesílám, že jsem nekuřák!
Novému vedení lužické nemocnice se sice podařilo doplnit personál, a odvrátit tak prozatím hrozbu uzavření polikliniky. Vidíte ale i v dohledné době naději na vyřešení zadluženosti, která je alarmující? Uvažujete třeba o další finanční pomoci? Máte na to prostředky?
Mám plnou důvěru ve vedení nemocnice. Dnes ji totiž vedou lidé, kterým věřím a o jejichž zapojení jsem se osobně angažoval několik měsíců. Nemocnice je naší alfou a omegou a doufám, že její význam pochopí jak zástupci ostatních měst a obcí tohoto regionu, tak též Ústeckého kraje. Věřím, že společnými silami nemocnici nejen oddlužíme, ale i zvýšíme její prestiž. Samozřejmě to ale nepůjde ze dne na den. No a jestli na to máme prostředky? Letos jsme již na účet nemocnice zaslali 16 milionů korun a o další částce ještě budeme zřejmě jednat. Jak je tedy vidět, prostředky k záchraně nemocnice najít dokážeme, i když to takříkajíc „bolí“ a jdeme na samou hranu našich možností, hlavně pak možností samotného města.
Město je téměř stoprocentním akcionářem nemocnice. Nebylo možné tak podle vás takové zadluženosti zabránit?
Po bitvě je každý generál (nebo starosta?). Já jsem toho názoru, že se naše nemocnice potýká s problémy jako každá jiná regionální nemocnice. Navíc je ale její pozice ještě ztížená svou lokalizací v blízkosti sousedního Německa, které dokáže naše lékaře hravě přeplatit. Dále si stačí připomenout, že cca v srpnu roku 2012 se tehdejší vedení města a nemocnice zbavilo posledního opozičního zástupce v dozorčí radě, což vyvrcholilo fakticky více než třicetimilionovým propadem hospodaření za rok 2014.
Vedení nemocnice požádalo o pomoc i okolní obce, jejichž obyvatelé lékařskou péči polikliniky využívají. Máte informace, s jakou zpětnou vazbou se výzva setkala? A snažíte se za ni nějak u starostů lobovat?
Já za nemocnici, potažmo Rumburk, lobuji všude, kde se dá, a to už z podstaty mého vztahu k městu. Vedení nemocnice spolu se mnou požádalo okolní obce o příspěvek. Zpětnou vazbu k dnešnímu dni, kromě šeptandy nemáme. Vlastně ano! Obec Doubice svou pomoc schválila a potvrdila. Takže první vlaštovka je tu.
Policie odložila trestní oznámení, které podalo bývalé vedení radnice kvůli nákupu elektronického nástroje pro pořádání veřejných zakázek. Vy jste obvinění od počátku odmítal a jste přesvědčen, že elektronický systém městu přinese úsporu finančních prostředků. Ačkoliv systém ve městě funguje chvíli, přinesl již nějakou úsporu?
Ano, trestní oznámení na osobu mou a na kolegyni skutečně podáno bylo. I s takovým rizikem musí člověk ve funkci starosty apod. počítat. Že bylo nesmyslné a mělo posloužit jistým záměrům před volbami, naši občané poměrně lehce odhalili. Stanovení výše úspor díky využívání elektronického nástroje bude samozřejmě vždy jen orientační, ale rozhodně jde o násobky pořizovací ceny daného nástroje.
Psali jsme:
Co nového čeká občany Rumburku do konce roku?
V současné době se město Rumburk připravuje na možnost čerpání z dotačních titulů, nejen těch evropských. Změn je hodně, ale projeví se až v příštím roce. Čeká nás zastupitelstvo, které by mohlo přinést také jednu zásadní změnu, a to změnu týkající se příspěvkových organizací na území města.
S Ústeckým krajem jsou úzce spojeny problémy s tzv. nepřizpůsobivými a zcela se bohužel nevyhnuly ani Rumburku. Navíc město leží nedaleko hranic s Německem. Máte tak vy sám pochopení ke skepsi většiny Čechů k přijímání uprchlíků, nebo bychom měli být podle vás více solidární? A jak byste i v souvislosti se stále trvající uprchlickou krizí hodnotil atmosféru ve městě? Pociťujete nějaké napětí mezi občany?
Můj pohled na přijímání uprchlíků je silně podobný názoru našeho prezidenta republiky. Říkám to přesto, že s názory, resp. s výroky pana prezidenta ne vždy plně souhlasím, i když jsem jako jeden z deseti senátorů podepsal jeho nominační listinu. Jsem toho názoru, že dosud jsme se jako stát nedokázali vypořádat s nepřizpůsobivými, a i proto jsem pro velice obezřetnou imigrační politiku. Vždyť ještě nedávno bylo na pranýři Maďarsko za svůj plot na hranicích a nyní je již následováno státy dalšími. Že by prozřely? Při sledování zpravodajství mám až někdy pocit, že se někteří západní politici (nebo snad političky?) zbláznili, když imigranty zvou a slibují jim zářivou budoucnost. Osobně to vnímám jako ohrožování zájmů našich občanů. V současné době však zhoršování atmosféry ve městě či okolí v důsledku uprchlické krize nevnímám a např. „poškozování“ dopravních značek nápisem „Německo“ v arabštině vnímám spíše jako úsměvné. Takovéto akty naše otrlé seveřany rozhodně rozházet nemohou.
Psali jsme:
autor: Kateřina Synková
