Problém je podle Křečka v tom, že ministerstvo prověřuje jen to, zda nejsou podmínky v rozporu se zákonem o stavebním spoření. Kontrola podmínek, na jejichž základě jsou pak uzavírány smlouvy s klienty, je tak podle zástupce ochránkyně lidských práv formální, nedůsledná a jde tak o nesprávný úřední postup.

Ministerstvo tvrdí, že předpisy neporušuje

Zástupce ombudsmanky má už od ministerstva písemné vyjádření. Jeho pracovníci si stojí za tím, že předpisy neporušují. Argumentují tím, že ze zákona o stavebním spoření jednoznačně nevyplývá, jak má ministerstvo při schvalování obchodních podmínek postupovat. Vedení ministerstva se podle Křečka domnívá, že ministerstvo není oprávněno hodnotit obsah ustanovení v obchodních podmínkách. Nespokojený klient může podle úředníků na spořitelnu podat žalobu, a má tedy šanci hájit svá práva.

Křeček zdůraznil, že ministerstvo by mělo prověřovat i to, zda obchodní podmínky nejsou v rozporu s dalšími zákony a předpisy, třeba se zákonem na ochranu spotřebitele. Pracovníci úřadu ombudsmanky zjistili, že pokud ministerstvo rozpor obchodních podmínek s jinými předpisy než se zákonem o stavebním spoření najde, věc sice předá České národní bance, ale podmínky přesto schválí.