„Nestává se příliš často, aby ruský prezident Vladimir Putin veřejně ocenil nějakého předního amerického politika. Jedním z takových šťastlivců se nyní stal republikánský kandidát na prezidenta Spojených států Donald Trump. Putin jej považuje za skvělého lídra a vítá Trumpův slib nastolit v případě svého úspěchu v prezidentských volbách mezi Ruskem a Spojenými státy užší vztahy. Trump Putinovi oplatil stejnou mincí a rovněž jej veřejně vychválil, čímž rozpoutal další kolo mediální hysterie. Novináři nemohou snést, když někdo chválí muže, který dle jejich článků stojí za vraždami několika ruských novinářů,“ píše Greer a dodává, že Trump sklidil za svůj vřelý postoj k Putinovi kritiku také od svých republikánských kolegů Mitta Romneyho a Marca Rubia.
„Vzhledem k bouři kritiky by si člověk snad mohl myslet, že Vladimir Putin je nejbrutálnější diktátor na světě. Rusko sice není úplně ideální představitel liberální demokracie, ale ani mezi americkými spojenci zdaleka nejsou jen příkladní demokraté. Část z těchto zemí je na tom s lidskými právy mnohem hůře než Putinovo Rusko. V jejich čele stojí zcela jistě Saúdská Arábie,“ konstatuje Greer a s nadsázkou glosuje, že když srovnáme nakládání s lidskými právy v Rusku a Saúdské Arábii, tak z toho Putin vychází jako málem druhý papež František. „Před pár měsíci byl v Saúdské Arábii odsouzen teenager ke stětí hlavy a ukřižování za to, že se zúčastnil protivládního shromáždění. Podle Human Rights Watch jsou tvrdé tresty za kritiku vlády v této zemi naprosto běžnou záležitostí,“ poukazuje Greer.
Greer se následně pouští do dalšího srovnání, když píše o ruském „antihomosexuálním“ zákonu, který byl na Západě široce odsuzován. „Ovšem v Saúdské Arábii se homosexualita rovnou trestá smrtí, a to se v západních médiích či mezi politiky řeší jen velmi zřídka. Vedle zabíjení disidentů a homosexuálů se v zemi často popravují také lidé obvinění z odpadlictví nebo rouhání. V listopadu dostal trest smrti arabský básník za svoji údajně rouhačskou poezii,“ uvádí Greer a poukazuje také na dvojí metr, se kterým jsou na Západě odsuzovány kroky Ruska na Ukrajině a jeho narušování stability i v jiných částech světa. „Přitom Saúdové se chovají minimálně stejně. Jejich dolary podporují salafistické milice, které rozdmýchávaly konflikt a umožnily posílení vlivu Islámského státu a al-Káidy.“
„Saúdové také financují výstavbu wahhábistických mešit po celé Evropě, které mnoho expertů označuje za semeniště radikálního islámu. Mimo jiné o tom naposledy hovořil také německý vicekancléř Sigmar Gabriel,“ uvádí Greer a vedle Saúdské Arábie vyjadřuje silné pochybnosti také o Turecku, které má rovněž problém s dodržováním lidských práv. „Republikán Lindsey Graham pochválil Turky za sestřelení ruského letadla. Jako by zapomněl na genocidu milionu Arménů během první světové války, ke které se Turci stále nechtějí znát. Okázale přehlédl také skutečnost, že Turci se zapojili do boje proti Islámskému státu především tak, že bombardují pozice Kurdů,“ připomíná Greer a konstatuje, že mnoho ze spojenců Ameriky má k ideální liberální demokracii opravdu daleko.
„Musíme však tuto skutečnost přijmout. Nelze jednoduše předpokládat, že každý národ na světě se vydá po cestě liberální demokracie. Zatímco chyby Turecka a Saúdské Arábie Washington přehlíží, Rusku neodpustí vůbec nic. Důvodem je patrně skutečnost, že Rusko často nesouhlasí se zahraniční politikou Spojených států. Ať už se jedná o Ukrajinu, nebo Sýrii, Putinovy kroky jsou Washingtonu trnem v oku. Dalším důvodem je naše přesvědčení, že by Rusko na své cestě zpět do Evropy mělo dělat větší pokroky. Zapomínáme však na to, že Rusko se od Evropy značně liší. Putin stojí v čele multietnické, multikulturní, multináboženské a značně nestabilní země, která má jen velmi malé zkušenosti s liberální demokracií. Sovětský svaz se zhroutil teprve před 25 lety a Rusové se stále ještě nestačili vzpamatovat z desítek let trvající vlády komunistů,“ připomíná Greer.
Podle Greera by tedy nemělo nikoho překvapovat, že v Rusku stále přežívá jistý druh autoritářství. „Podobně jako u států na Blízkém východě, také v případě Putinova odchodu se někteří domnívají, že se tím Rusko změní v ideální liberální demokracii a vše bude ok. Ovšem stane se naopak přesně to samé, co po změně režimů ve státech na Blízkém východě, které Spojené státy tolik podporovaly. Zavládne chaos a je více než pravděpodobné, že by se v Rusku k moci dostal skutečný diktátor. Měli bychom si uvědomit, že naším hlavním nepřítelem je islámský extremismus, a pokusit se proto s Rusy spolupracovat. Jistěže v mnoha ohledech není Putin zrovna ukázkový demokrat, ale to přece není ani saúdský král Salman. Jestliže ale chceme porazit Islámský stát, potom potřebujeme pomoc i od zemí s ne úplně dokonalou demokracií. Možná nastal čas přestat srovnávat Putina s Hitlerem a uznat, že ne každá země na světě může být stejná jako Spojené státy,“ uzavírá Greer.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
