Rozhovor filozofky Anny Hogenové s Tomášem Lukavcem začal minutou ticha pro Lenku Šimůnkovou, tragicky zemřelou matku oběti předloňského masakru na filozofické fakultě v Praze. Profesorka Hogenová pak hovořila o duchovním rozměru lidské existence. „Člověk nemůže být jen racionální živočich. Musí být bytostí, která má schopnost vplouvat do dalších lidí a sdílet s nimi to, co je bolí. Proto je člověk živá bytost, která má řeč. My máme řeč a ta řeč je prodlouženou rukou naší tělesné ruky,“ řekla Hogenová. Přesah v člověku podle ní otevírá například umění.

Dále se rozhovor stočil k důležitému tématu letošního roku, který je volební. „Chtěla bych, aby lidé konečně prozřeli, aby volili ze svého nejhlubšího pramene, nikoliv jen z toho, co se jim líbí nebo co někde zaslechli, protože tentokrát opravdu jde o víc než kdykoliv jindy. Evropa trošku hnědne, to všichni víme. Potřebujeme do toho rozhodování vložit odpovědnost za budoucnost. Na planetě je tolik zbraní, že by se zničilo několik planet. A teď se různí politici kasají a připravují se jít do války. Tohle by měl každý člověk do toho svého rozhodování započítat. Jde totiž nejenom o přítomné životy. Jde o budoucnost, která by úplně přestala platit v podobě lidské,“ líčí Hogenová.

Strach a vztek hluboko ukrytý

Lidé podle ní hluboko ve svém svědomí mají strach. A z toho strachu se dopouštějí hysterie v podobě zlých výkřiků, které by možná za hodinu rádi vzali zpátky. V lidech je nahromaděný vztek, který si nemohou dovolit ventilovat v práci ani doma. Každá volba má nevyhnutelné následky a Čech už se dnes nerozhoduje pouze jako Čech, protože je bytostí celoplanetární. Když bude člověk volit a házet papírky se zakroužkovanými jmény do bedny, musí myslet na následky.