„Z hospodářského hlediska muslimskou migraci v Evropě nepotřebujeme. V každé zemi stojí muslimští migranti vzhledem k jejich nízkému podílu na výdělcích a vysokým nárokům na sociální služby státní pokladnu více, než jaký je jejich přínos k hospodářské nadhodnotě. Z kulturního a civilizačního hlediska jsou hodnoty a obrazy světa, které ztělesňují, krokem zpět. Z demografického hlediska je enormní plodnost muslimských migrantů ve stárnoucí Evropě dlouhodobým ohrožením její kulturní a civilizační rovnováhy.“ Toto vyjádření není reakcí nějakého islamofoba na nynější migrační krizi doléhající na Evropu, ale jde o názor bývalého ministra financí spolkové země Berlín Thila Sarrazina. Pikantní na tom je, že je uvedl ve své knize „Německo páchá sebevraždu“ s podtitulem „Jak dáváme svou zemi všanc“, která vyšla už v srpnu 2010.

Problematikou imigrace a sociálního zabezpečení se Thilo Sarrazin, politik Sociálnědemokratické strany Německa (SPD), byť značně kontroverzní, zabývá dlouhodobě. Své názory a postoje opírá o bohaté zkušenosti z politiky a státní správy, přičemž je podává bez ohledu na diktát politické korektnosti. Ve svém nejznámějším díle upozorňuje na číslech i statistikách založenou analýzou na to, jak Německo podkopává samotné základy svého budoucího blahobytu, sociálního smíru a společenské stability. A to před těmi pěti lety nemohl tušit, jaké ono podkopávání základů nabere už nyní na intenzitě. Český emigrant Petr Bystroň, který se o víkendu dostal do čela bavorské zemské organizace euroskeptické strany Alternativa pro Německo (AfD), v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz reagoval na otázku, jak se Německo mění, doporučením přečíst si právě knihu „Německo páchá sebevraždu“.

Nevyšel předpoklad, že migranti přijmou západoevropský systém hodnot

V kapitole Přistěhovalectví a integrace Sarrazin píše: „Všude v Evropě se nejprve předpokládalo – dnes se to jeví jako naivní – že tito migranti západoevropský systém hodnot – demokracii, kulturní a náboženskou svobodu, individuální snahu o blahobyt a seberealizaci – postupně přijmou a že rozdíly se nejpozději během dvou tří generací rozplynou. K tomu ale nedošlo, spíše naopak: tendence ke kulturní a regionální segregaci mezi přistěhovanými muslimy a jejich potomstvem ještě zesílila. Evropský sociální systém se stal překážkou v jejich integraci do pracovního trhu a umožnil těmto migrantům zůstat mezi sebou – na účet evropských státních kas.“ Upozorňuje na to, že západní civilizace je v důsledku muslimské imigrace a rostoucího vlivu islamistických náboženských směrů konfrontována s autoritářskými a antidemokratickými tendencemi, které přímo ohrožují náš životní styl.