Fischer je podle něj konstantou naší politické krize, která když odchází, tak současně v jiné podobě přichází. „Málokdo sedí v politické záloze tak aktivně a málokdo taky umí kvůli funkci zcela popřít sám sebe,“ odhaduje komentátor.
Od chvíle, kdy mu v roce 2009 Mirek Topolánek nabídl funkci úřednického premiéra, se nevýrazný statistik, jehož vrcholnou ambicí bylo šéfování statistickému úřadu, stal nezničitelnou konstantou politické scény.
V roce 2010 skončil jeho mandát úřednického premiéra, na čas zmizel do Evropské banky pro obnovu a rozvoj do Londýna, ale když vydal svou knihu Rozhašená země, prorocky ji uzavřel: „Takže si občas vzpomeňte na Honzu Fischera. Možná se do české politiky zase někdy vrátí.“ Podle Holce není věty, která by politickou kariéru Jana Fischera charakterizovala lépe.
V roce 2012 se proto vrhl do prezidentské kampaně, kde po razantním nástupu absolutně vyhořel, aby se o několik měsíců později objevil v Rusnokově vládě jako ministr financí. Pikantní je i to, že před druhým kolem prezidentských voleb podpořil Miloše Zemana, ačkoliv dříve v předvolební kampani prohlašoval, že by na Hradě viděl raději jeho soupeře Karla Schwarzenberga.
To prý hezky ukazuje druhou charakteristickou vlastnost Fischerovy kariéry - schopnost úplně otočit a popřít svá předchozí slova. Díky tomu je prý zcela výstižná jeho přezdívka „želé“, ilustrovaná vedle Holcova textu. V prezidentské kampani prý dokázal naslibovat cokoliv a ještě dříve jako premiér prý předvedl vrcholné číslo politické bezobsažnosti, když nechal ministra Janotu sepsat neobyčejně restriktivní státní rozpočet a pak ve sněmovně přihlížel, jak z něj levicoví poslanci dělají trhací kalendář. Celou věc pak nesmrtelně okomentoval, že má smíšené pocity.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
