V devadesátých letech byla většina Čechů, Moravanů a Slezanů přesvědčena o tom, že Česká republika musí projít ekonomickou transformací. Miloš Zeman sice původně šel proti proudu, ale když se stal premiérem, pochopil, že musí držet kurs, pokud chce opravdu uspět, takže jako premiér provedl jen kosmetické změny v předchozích opatřeních Václava Klause. Některé v podstatě pravicové kroky navíc sám provedl, konkrétně privatizaci bank.
Na počátku nového tisíciletí sice pomalu vyprchával étos devadesátých let, ale politici z něj stále dokázali těžit. Teď se ale zdá, že se většinový názor mění. Společností už nehýbou ekonomické otázky, ale obavy z uprchlíků. Miloš Zeman to opět pochopil a přizpůsobil se tomu.
„Tragédií antizemanovského tábora, který se zformoval během prezidentské volby na jaře 2013, je, že mnoho z těch, co chtěli ‚natřít Zemana‘, se automaticky postavilo do táborů příznivců ‚vítací politiky‘. Automatismus postoje ve stylu, ‚když jsem proti Zemanovi, musím být zároveň pro uprchlíky‘ vedl k tomu, že řada osobností se postavila proti většinovému názoru české společnosti. Stručně řečeno, tito lidé se stali nevolitelnými. Ze dne na den fakticky odpadly dvě třetiny kandidátů, ještě než začala volební kampaň,“ píše komentátor.
Existuje proto vysoká pravděpodobnost, že Zeman obhájí prezidentský mandát i ve volbách roku 2018. Fakticky totiž bude mít jediného soupeře – sama sebe. Mohou mu uškodit jeho některé až příliš přehnané výroky, které navíc čas od času nemůže podpořit fakty. Může mu uškodit spojení s nevhodnými spolupracovníky. A největší slabinou Miloše Zemana je jeho zdraví, neb se ví, že nikdy nedržel právě nejzdravější životní styl a v roce 2018 mu bude už 74 let.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: mp
