Fotogalerie: - Munice pro Zemana
Kterého intelektuála máte nejraději? (Obnovené hlasování, spuštěno 19.4.)Anketa
Firma Sellier & Bellot je jedním z nejvýznamnějších českých výrobců střeliva a munice. Svou historii dokládá až do roku 1825 a se 190letou historií je jedním z nejstarších trvale fungujících výrobců munice i ve světovém měřítku.
Její produkce je však mnohem širší. Kromě brokových, kulových nebo revolverových nábojů vyrábí i pyrotechnické výrobky nebo nářadí, měřidla a jinou speciální techniku. Dodává je do celého světa, zejména do zemí NATO. Společnost od roku 2009 patří do mezinárodního koncernu, který patří k největším výrobcům střeliva na světě.
Snad právě 190. výročí společnosti je důvodem, proč si ji pro svou návštěvu v rámci letošní cesty po Středočeském kraji vybral prezident Miloš Zeman.
Setkání se zaměstnanci prezident začal vzpomínkou na počátek devadesátých let, konkrétně na rozhodnutí, za které se významně zasazoval i tehdejší prezident Václav Havel. „Tehdy se tehdejší Československo rozhodlo, že nebude dále vyvážet zbraně. Světoví zbrojaři zajásali, uspořádali na naši počest několik recepcí a pak si námi uvolněné trhy rozebrali,“ vykládal prezident poté, co si prohlédl továrnu a před objektivy fotoaparátů zapózoval s produkcí firmy.
To, co se stalo na počátku devadesátých let, už se prý snad nestane nikdy. „A když to nějakého pacifistu napadne, tak mu připomenu, jak do dopadlo tehdy, a on zmlkne,“ ujistil prezident.
Pak již pochválil vedení vlašimské muničky za to, že se firmě daří uplatňovat na trhu. „Ne zcela odpovídá jen výše průměrné mzdy,“ pokáral prezident. „Pan ředitel mi sdělil, že průměrná mzda je ve vaší společnosti dvacet pět tisíc měsíčně,“ oznámil občanům shromážděným na továrním dvoře, načež ti propukli v pobavený smích. Pak se prý vše vyjasnilo, když mu šéf společnosti objasnil, že do toho započítal i třinácté i čtrnácté platy. „Když jsem se dozvěděl, že je to takto, tak mě radost přešla,“ pravil lakonicky Miloš Zeman. Přesto věří, že do budoucna vedení firmy s platy něco udělá. „Až přijedu příště, doufám, že pan ředitel dá na má moudrá slova,“ pravil prezident a zaměstnanci jej odměnili potleskem.
Aby ředitele v jeho rozhodování podpořil, slíbil, že promluví s ministrem Stropnickým, aby česká armáda odebírala náboje od české muničky, a to přímo, nikoliv přes zprostředkovatele, a dlouhodobě. „Já to dělám také tak. Český prezident by měl jezdit v českém autě, takže jezdím v superbu,“ uvedl. Ochranka jej prý sice doprovází v audinách zděděných po Václavu Klausovi, ale až doslouží, posílí se vlastenectví i v tomto směru.
Ředitel továrny Radek Musil si pak postěžoval, že fabriku ohrožuje nesmyslná regulace EU po pařížských útocích, která chce zpřísnit držení zbraní, a to do takových absurdit, že by soukromé firmy vůbec nesměly držet „zbraně kategorie A“, tedy vojenské.
Podle prezidenta je to další nesmyslná regulace EU, kterých je daleko více. „Rakouský předseda senátu mi vyprávěl, že oni teď implementují směrnici, unifikující rozměry traktorových sedaček. Oni ti traktoristé sice mají různé zadky, ale sedačku prý potřebují všichni stejnou,“ kroutil hlavou.
Pak dodal, že po útocích na Paříž trochu změnil názor na držení zbraní, ke kterému se stavěl vlažně. Jenže pak si uvědomil, že kdyby v klubu Bataclan měl aspoň jeden z návštěvníků zbraň, se kterou by se teroristům postavil, mohlo vše dopadnout zcela jinak.
Dotaz z publika pak směřoval k ožehavému tématu dodávání zbraní Saúdské Arábii. Prezident vyjádřil názor, že by nejlepší bylo, kdyby tato země neměla zbraně vůbec. „Tato země je unikátní tím, že se tam kamenují ženy, a také jinými ‚nešvary‘, nebo spíše zločiny,“ vysvětlil prezident. Jenže pokud bychom přestal Rijádu dodávat zbraně jednostranně, dopadlo by to jen tak, že by na naše místo nastoupili jiní, jako na začátku devadesátých let.
Vzhledem k tomu, že se nikdo další ze zaměstnanců neměl k dotazu, jal se ředitel společnosti předávat prezidentovi připravený dar. Jednalo se o ukázku z produkce firmy, což prezidenta potěšilo. „Liberecký hejtman Martin Půta mi daroval samopal, vám tedy děkuji za dodávku munice, snad to půjde dohromady,“ vyjádřil naději. Pak mu však ředitel vysvětlil, že v darovaných nábojích není střelný prach, načež prezident „zklamaně“ poznamenal: „Tak to je jako slivovice bez alkoholu.“
Po chvilce přemlouvání se jeden z diváků dotázal, z čeho prezident naposledy střílel. Odpovědí byla historka z návštěvy letiště v Čáslavi, kde si prezident podle svých slov zastřílel z velkometrážního kulometu připevněného ke gripenu. „Namířil jsem ho na přítomné novináře a stiskl spoušť. Jenže v něm nebylo střelivo,“ vyprávěl prezident.
Další dotaz směřoval na nezávislost Kosova. „Vždycky jsem byl proti nezávislosti Kosova a protestoval jsem, že pan Schwarzenberg přinutil vládu tuto samostatnost uznat,“ připomněl Zeman. Jako prezident prý v rámci svých pravomocí protestuje tím, že do tohoto státu odmítá jmenovat velvyslance a odmítá se setkat s jeho diplomatickým zástupcem v Praze.
Zaměstnanci již další dotazy neměli, ptal se tedy ředitel: „Politika je samý konflikt. Čím je pro vás jako prezidenta tak přitažlivá?“ Prezident vysvětlil, že zábavy, které mu doporučil, třeba posezení s přáteli, baví člověka týden či měsíc, ale ne pět let. „Jako prezident máte občas dobrý pocit, že jste udělal něco pro lidi,“ vysvětloval svou motivaci. Zmínil dojednávání spolupráce s Čínou, pomoc Klokánkům nebo zprostředkování repatriace ukrajinských Čechů.
„Ale občas je to únava. Já jsem za poslední dva měsíce přijal sedm hlav států, včetně marockého krále. A když jsem si pak přečetl v novinách, že k Zemanovi nikdo nejezdí, tak jsem měl chuť na toho novináře použít ten kulomet a ty náboje,“ přiznal.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
