„Hodně rád hází rukavici a neohlíží se na druhé. Boj je jeho doména. Vše rozkládá a podle mě není ani dobrým prognostikem. Nemyslí totiž na budoucnost země. Politická pravidla mění k nepoznání, což se může do budoucna vymstít. Skoro bych to pojmenovala tak, že jeho prezidentování může být jakýmsi možným přemostěním pro nástup autoritativního vládce,“ říká Táňa Fischerová. K osobě prezidenta má ostatně mnoho dalších výhrad.

Zeman nespěje k moudrosti

Podle ní prezident Zeman pokouší pružnost tuzemské Ústavy až k prasknutí. „Už při volbě prezidenta říkal, že přímá volba dává hlavě státu větší pravomoci. V tomto ohledu sice dělá, co řekl, ale v Ústavě to není a on ji natahuje do nemožnosti. Většina ústavních právníků například jasně říká, že nemůže odmítnout jmenovat některé ministry. A odmítání pravomocí, které má v popisu práce, jako je udělování milostí nebo jmenování profesorů, považuji rovněž za nedobré porušování Ústavy. Miloš Zeman se ale nikdy neohlížel na názory druhých lidí, ani na ústavní zvyklosti,“ konstatuje.

Dělba a vyváženost moci je pro demokracii velmi důležitá. „Když je moc v rukou jednoho člověka a jeho lidí, je to vždy nebezpečná situace. Zeman po moci velmi touží, nikdy nebyl nadstranickým politikem. Prosazuje vlastní názor, vtiskl jej vlastní straně a nyní se pokouší ho vtisknout i prezidentskému úřadu, aniž by si uvědomoval důsledky. Podle mě bohužel není člověkem, který dospívá k moudrosti. Dobré stáří má spět k moudrosti. Zemanovi ale stáří moudrost nepřináší a jde dokonce opačným směrem. Prezidentský úřad vyžaduje člověka, který je povznesen nad touhu po moci, umí věci vážit a pokouší se lidi spojovat, čehož Miloš Zeman není schopen,“ kritizuje.