„Hodně rád hází rukavici a neohlíží se na druhé. Boj je jeho doména. Vše rozkládá a podle mě není ani dobrým prognostikem. Nemyslí totiž na budoucnost země. Politická pravidla mění k nepoznání, což se může do budoucna vymstít. Skoro bych to pojmenovala tak, že jeho prezidentování může být jakýmsi možným přemostěním pro nástup autoritativního vládce,“ říká Táňa Fischerová. K osobě prezidenta má ostatně mnoho dalších výhrad.
Zeman nespěje k moudrosti
Podle ní prezident Zeman pokouší pružnost tuzemské Ústavy až k prasknutí. „Už při volbě prezidenta říkal, že přímá volba dává hlavě státu větší pravomoci. V tomto ohledu sice dělá, co řekl, ale v Ústavě to není a on ji natahuje do nemožnosti. Většina ústavních právníků například jasně říká, že nemůže odmítnout jmenovat některé ministry. A odmítání pravomocí, které má v popisu práce, jako je udělování milostí nebo jmenování profesorů, považuji rovněž za nedobré porušování Ústavy. Miloš Zeman se ale nikdy neohlížel na názory druhých lidí, ani na ústavní zvyklosti,“ konstatuje.
Dělba a vyváženost moci je pro demokracii velmi důležitá. „Když je moc v rukou jednoho člověka a jeho lidí, je to vždy nebezpečná situace. Zeman po moci velmi touží, nikdy nebyl nadstranickým politikem. Prosazuje vlastní názor, vtiskl jej vlastní straně a nyní se pokouší ho vtisknout i prezidentskému úřadu, aniž by si uvědomoval důsledky. Podle mě bohužel není člověkem, který dospívá k moudrosti. Dobré stáří má spět k moudrosti. Zemanovi ale stáří moudrost nepřináší a jde dokonce opačným směrem. Prezidentský úřad vyžaduje člověka, který je povznesen nad touhu po moci, umí věci vážit a pokouší se lidi spojovat, čehož Miloš Zeman není schopen,“ kritizuje.
Když se Táňa Fischerová ohlédne do minulosti pánů Hradu, vidí tam jen dvě jména, kterých si váží. „Václav Havel byl také člověk politický. Tak se celý život choval a myslel. Nevzešel ale ze stranických kruhů. Ve světě vítězil nadhledem a schopností vidět věci filozoficky. Tím neříkám, že se občas nemýlil, jako každý člověk. Václav Havel ale nikdy nebyl člověkem, který by něco prosazoval násilím. Než jmenoval Jana Kavana ministrem zahraničí, několik měsíců čekal, ale nakonec ho jmenoval. Dával tím najevo své výhrady a také to, že nechce být pouhým kladečem věnců a loutkou. A vzorem je samozřejmě Tomáš Garrigue Masaryk. Měl velké přátele i odpůrce, ale všichni mu naslouchali a vážili si jej. Byl statečný, argumentačně zdatný. Jeho úsilí bylo vždy nadčasové, do základu nového státu stavěl humanismus a ideály mravní,“ vysvětluje.
Psali jsme:
Tajemná možná vláda
Koalice vzniklá po nedávných volbách a jí nominovaná možná vláda je pro ni velké tajemství. „Nikdo z nás netuší, co z ní vypadne. U těch předchozích jsme hned věděli, že nic dobrého. Zde je to hodně otevřené. Křídlo Bohuslava Sobotky v ČSSD se vždy pokoušelo otevřít občanské společnosti a naslouchá jí. I v ANO jsou osobnosti, které vzbuzují očekávání. Od paní Heleny Válkové přes Janu Lorencovou a Věru Jourovou až po Martina Stropnického. Čeká se, že jejich činy budou jiné, protože vyšli z občanské společnosti. Když paní Válková prohlásila, že by chtěla za náměstkyni Hanu Marvanovou, velmi mě to potěšilo. Podle mě jde o správnou cestu, po níž jsme všichni toužili. Nejde jen o zápas o místa pro straníky,“ přemítá Fischerová.
Nicméně naznačuje i druhou možnost, jak se situace v ANO vyvine. „Může se to ale všechno zvrtnout. Když ptáčka lapají, dobře mu zpívají. Andrej Babiš potřeboval takové osobnosti. Bez nich by tak neuspěl. V tom byl chytrý a je otázkou, jak se to bude vyvíjet dál. Třeba Babišovu možnou funkci ministra financí za střet zájmů považuji. Propojení moci politické, mediální a ekonomické je zásadně nepřijatelné. Potvrzuje to i třeba tím, jak se postavil proti progresivní dani. Hájí tím samozřejmě vlastní zájmy v podnikání a ne zájem státu. Přála bych ANO a koalici, aby omezily daňové úniky, ale jde o běh na dlouhou trať a peněz na potřebné programy a obory nebude dost. Buď to tedy bude strana s rostoucím kreditem anebo druhé Věci veřejné,“ dodává.
Ještě nyní má totiž v dobré paměti své čtyřleté poslancování. „Jako nezávislá za Unii svobody - DEU jsem se ocitla v Poslanecké sněmovně. Unionisté ale měli pocit, že jsem jejich. Domnívali se, že budu vděčná za to, že jsem poslankyní. Já jsem tam ale nešla kvůli dobrému bydlu. Rozhodovala jsem se podle vlastního rozumu a svědomí, ne podle stranických not - a tím jsem narážela. Je otázkou, jak se budou zmíněné osobnosti v ANO vyvíjet. Jestli budou jednat samy za sebe, nebo se podřídí stranicko-firemnímu řízení,“ přemítá.
Táňa Fischerová byla poslankyní v letech 2002 až 2006 a nyní je předsedkyní Klíčového hnutí. Podílí se na práci mnoha neziskových organizací, nadací a občanských sdružení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
