Podle něj zde nestojí proti sobě naivní multikulturalismus na jedné straně a islamofobie na druhé. Za podstatnější považuje spor patologického myšlení spolu s čirou hloupostí, kam prý patří islamofobie i multikulturalismus dohromady. Na druhé straně sporu podle Šafra je realistický liberalismus a racionalita. Ta nehází všechny muslimy do jednoho pytle, nenechává se strhnout k zaostalému principu kolektivnímu viny, ale zároveň dobře ví, že spolu nemohou žít bez konfliktu a bez strašných tragédií lidé rozdílné civilizační úrovně a z odlišných kultur.

Po pařížském masakru lze islamofobii chápat, ale...

Přiznává, že pozvat si do domu partu lidí, kteří žijí mentálně ve středověku, je čisté šílenství. „Je to asi podobná blbost, jako bych si z lásky ke zvířatům domů nasadil tygry,“ přirovnává.