Podle něj zde nestojí proti sobě naivní multikulturalismus na jedné straně a islamofobie na druhé. Za podstatnější považuje spor patologického myšlení spolu s čirou hloupostí, kam prý patří islamofobie i multikulturalismus dohromady. Na druhé straně sporu podle Šafra je realistický liberalismus a racionalita. Ta nehází všechny muslimy do jednoho pytle, nenechává se strhnout k zaostalému principu kolektivnímu viny, ale zároveň dobře ví, že spolu nemohou žít bez konfliktu a bez strašných tragédií lidé rozdílné civilizační úrovně a z odlišných kultur.
Po pařížském masakru lze islamofobii chápat, ale...
Přiznává, že pozvat si do domu partu lidí, kteří žijí mentálně ve středověku, je čisté šílenství. „Je to asi podobná blbost, jako bych si z lásky ke zvířatům domů nasadil tygry,“ přirovnává.
Po pařížském masakru lze prý islamofobii chápat, ale je třeba ji mírnit. Nenávist totiž nic neřeší, jen eskaluje konflikt a může být záminkou k omezování svobody a občanských práv.
Ještě pár let láskyplného multikulturalismu a je po nás
Šafr doufá, že multikulturalismus a „otevřená náruč vůči imigrantům“ se z této poslední rány jen tak nevzpamatuje. „Ještě pár let láskyplného multikulturalismu a je po nás,“ varuje.
Naproti tomu islamofobie nás prý zase neomylně vede k jistému fašismu. Racionalita, která stojí mimo tyto extrémy, je prý moc důležitá, i když je teď moc málo slyšet. „Současné orgie extrémních stanovisek jsou strašně nebezpečné,“ přidává další varování.
Obranu zdánlivě nabízí fašismus Zemanova a Okamurova typu
A nebere si servítky, když dodává: „Na stovku sráčů, kteří opakují multikulturní bláboly, pak zareaguje jeden hnusný populista a strhne celou veřejnost na stranu fašistických přístupů,“ posteskl si s tím, že reakce veřejnosti je logická, protože chce obranu. „A fašismus Zemanova a Okamurova typu ji zdánlivě nabízí,“ uzavírá Pavel Šafr své zamyšlení.
Celý text z facebookového profilu Pavla Šafra:
Nestojí tu proti sobě naivní multikulturalismus na jedné straně a islámofobie na druhé. Myslím, že je tu ještě jiný a podstatnější spor. V tomto sporu je na jedné straně patologické myšlení spolu s čirou hloupostí. Sem patří jak islamofobie tak multikulturalismus dohromady. A na druhé straně sporu je realistický liberalismus a racionalita, která nehází všechny muslimy do jednoho pytle, nenechává se strhnout k zaostalému principu kolektivnímu viny, ale zároveň dobře ví, že spolu nemohou žít bez konfliktu a bez strašných tragédií lidé rozdílné civilizační úrovně a z odlišných kultur. Pozvat si domu partu lidí, kteří žijí mentálně ve středověku je čisté šílenství. Je to asi podobná blbost, jako bych si z lásky ke zvířatům domu nasadil tygry. Islámofobii lze dneska po pařížském masakru chápat, ale je třeba ji mírnit. Nenávist nic neřeší, jen eskaluje konflikt a může být záminkou k omezování svobody a občanských práv. A co se týče multikulturalismu a otevřené náruče vůči imigrantům, tak doufám, že se z této poslední rány jen tak nevzpamatuje. Ještě pár let láskyplného multikulturalismu a je po nás. Vede nás k chaosu a k násilí. A islámofobie nás zase neomylně vede k jistému fašismu. Racionalita stojí mimo tyto extrémy. A je moc důležitá. Je teď moc málo slyšet. Současné orgie extrémních stanovisek jsou strašně nebezpečné.
Víte, je to smutné. Na stovku sráčů, kteří opakují multikulturní bláboly pak zareaguje jeden hnusný populista a strhne celou veřejnost na stranu fašistických přístupů. Logicky. Veřejnost chce obranu. A fašismus Zemanova a Okamurova typu ji zdánlivě nabízí.
Psali jsme:
autor: vam
