O historickém významu setkání patriarchy Ruské pravoslavné církve s papežem Františkem, budoucnosti expertně-analytického centra i celého lidstva hovořila s Vladimirem Jakuninem šéfredaktorka Pražského Telegrafu Natalia Sudlianková. Jakunin je médii titulován jako přítel prezidenta Miloše Zemana, který se účastnil jeho konference na Rhodu.

Nedávno se uskutečnilo setkání patriarchy Kirilla s papežem Františkem. Byla to historická schůzka, která se uskutečnila tisíc let po rozkolu církví. V souvislosti s tímto rozkolem se nabízí otázka: co se děje ve světě tak mimořádného, že se pravoslavná a římská církev rozhodly překonat tisícileté rozpory?

Ano, to setkání je skutečně událostí historického významu. Tento historický význam se podle mne zrcadlí v poznání nezbytnosti vést reálný dialog mezi náboženskými směry obecně, a tím spíše mezi různými křesťanskými církvemi.

Setkání nebylo nahodilé, a to nejen proto, že nyní dochází ve světě ke skutečně neobyčejně dramatickým událostem. Schůzka se připravovala několik let. Nesmírně důležitá přitom byla osobní pozice obou zúčastněných. Myslím si, že nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že osobnosti současného papeže a současného patriarchy moskevského a celé Rusi získaly srovnatelný rozměr. Obě osobnosti jsou výjimečné v tom smyslu, že dokážou adekvátně reagovat na výzvy, na které odkazovaly při přípravě schůzky i po jejím uskutečnění. To zaprvé.

A zadruhé: v průběhu několika staletí, určitě přinejmenším v novodobé a nedávné historii, jsme nebyli svědky takového období, v němž by docházelo tak otevřeně ke genocidě křesťanů jako celku. Přičemž se uskutečňuje přímo v těch oblastech, kde se křesťanství zrodilo.